Poselství vánoc

Vánoce slaví věřící i nevěřící. O jejich slavení v Japonsku a dalších zemích, kde je křesťanů velmi málo, se prý postaraly obchodní řetězce z docela přízemních důvodů: kvůli obratu.

Pro křesťany jsou význačnějšími svátky velikonoce. Zdá se však, že vánoční příběh je blízký i lidem,  kteří se o křesťanství moc nezajímají. Co nám ten příběh říká?

Josef s Marií putují do Betléma, poněvadž císař nařídil udělat evidenci obyvatelstva kvůli výběru daní. Dnes bychom možná krátce řekli, že museli jít podat daňové přiznání, tenkrát ten termín neznali. Všude přeplněno. Nakonec přespali ve chlévě a tam se narodil Ježíšek. Přišli pastýři i lidi z Betléma a pomohli jim. Nad tím svítila hvězda a zpívali andělé. Kolik různých obrazů s názvem Klanění pastýřů, Příchod tří králů a dalších lze nalézt ve světových galeriích. Kolik koled od neznámých autorů, a kolik velkých skladeb bylo věnováno tomuto tématu. To není jen pastýřská mše Hej mistře od J. J. Ryby. Ryba napsal i druhou vánoční mši, ta je méně známá. Jeho předchůdcem byl Jiří Ignác Linek, který zanechal taky velmi pěknou vánoční mši a další vánoční skladby. Málo je známá Valašská jitřní od Jaroslava Křičky, mně se však velmi líbí. Z nových bych upozornil na Vánoční mši Jiřího Pavlici. (Většinu ze jmenovaných děl najdete na You tube.) To nejsou díla psaná na objednávku, scenérie: chlév, chudí poutníci, dítě, nahoře hvězda a andělé, dole vůl a osel, pastýři, ovečky a lidé s dárky zkrátka inspirovala i velké umělce. Ale tato scenérie vůbec nemusela být inspirativní. Stačilo, aby Maria řekla: „To ses nemohl postarat o lepší nocleh? To mám spát ve smradlavém chlévě?!“ Nebo Josef mohl celou dobu nadávat na to blbé nařízení, které vydal nenáviděný okupant, římský císař či jeho zástupce. Nebo mohli přijít pastýři a spustit: „To jste se nemohli na cestu lépe vybavit? A museli jste vůbec chodit?“ Kdokoliv to mohl pokazit, stačila jedna věta, jediné slovo a bylo po idylce. Pokazil by to nejen těm lidem tenkrát, ale i těm umělcům a všem generacím až do dnešních dnů. Proč to nikdo z účastníků té události před dvěma tisíci roky neudělal? To je jednoduché: Měli žebříček hodnot, kde radost z narozeného dítěte byla velmi vysoko, i ohleduplnost k jiným byla vysoko a naopak vlastní pohodlí stálo na tom žebříčku hodně dole. Z toho vznikla ta inspirující idyla. Inspiruje i ostatní lidi, určitě většinu z nás, aby o vánocích dělali radost dárky, více se věnovali svým blízkým… A tak se mi zdá, že to s námi zase není tak úplně zlé. Hlavně, aby to vydrželo na celý příští rok. To je moje přání do nového roku.