Křesťanské a židovské kořeny Evropy 1 – Rovnost lidí

Lidé si na tyto kořeny vzpomněli poté, když se začali v Evropě houfně usazovat muslimové se svými odlišnostmi. Od té doby se rozhlížím, kdo se pokusí zmiňované kořeny rozebrat, přiblížit nebo alespoň definovat.

Pokusím se tedy já, i když mám jen technické vzdělání. Třeba vyprovokuji někoho, aby to napsal lépe.

Významným přínosem křesťanství je deklarace rovnosti všech lidí. Jako prvé rovnost lidí deklarovalo křesťanství. Doložím dvěma citáty z Bible:

Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (Gal 3,28)

Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?

Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte.

Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. (List Jakubův, začátek 2. kapitoly)

K rovnosti všech lidí se nepropracovali ani antičtí filozofové. U nich čteme takovéto výroky:

„Za tři věci vděčím bohům: Že jsem se narodil jako Řek a nikoliv jako barbar, že jsem se narodil jako člověk svobodný a nikoliv jako otrok a že jsem se narodil jako muž a ne jako žena.“

Deklarace je jedna věc, uvedení do praxe je druhá věc, to šlo velmi zvolna. Nakonec i dnes lze nalézt příklady, které budí dojem, že člověk s vyšším postavením nebo vyšším kontem má více práv. Idea však tady byla a prosazovala se, i když jen pomalu.

Rovnost všech lidí je jeden z principů dnešní demokracie. Demokracie se občas uplatňovala i v antických dobách, netýkala se však otroků, ty se na řízení společnosti nemohli podílet.

Naproti tomu v islámu podle práva šarija platí:
muslimský muž - 100% práv
muslimská žena – 50 % práv
křesťan, žid – 20-30% práv
ostatní – 0% práv.

V Indii zase ústava předpokládá existenci kast. Novou huť v Ostravě získal indický podnikatel a dosadil na dvě nejvyšší místa své osoby. Na vyšší místo člověka z vyšší kasty. Když jedou oba někam na jednání, jedou dvě auta, nemohou jet v jednom. Atd.