Ještě ke zneužívání dětí

Občas se v mediích objeví zpráva o zneužívání dětí, z níž vyplývá, že šlo o více dětí a trvalo to delší dobu. To je velmi znepokojivé.

Když některá žena, která byla v dětství zneužívána, se odváží promluvit, zpravidla v jejím vyprávění zazní: „Když jsem zjistila, o co má zájem, nevěděla jsem, co mám dělat.“ Nebo: „Nesu si trauma na celý život.“ Jak to, že nevěděla, co dělat? Měla se dovědět od rodičů nebo v rámci sexuální výchovy, že když rázně odmítne, zpravidla se muž, který ji obtěžoval, začne tvářit, že o nic nešlo, že jen něco špatně pochopila. Zpravidla dotírající muž je příbuzný, sbormistr, trenér nebo někdo, koho má v úctě, což často oběti brání v aktivním odmítnutí. Pokud už dojde ke zneužití, tak by mělo každé dítě vědět, že se má urychleně svěřit rodičům či jiné důvěryhodné osobě, aby uchránila sebe i další před pokračováním. Bohužel jsou i případy, kdy se zjistí, že někdo o zneužívání věděl a nechal to bez povšimnutí. Před několika roky byl v nějakém pořadu investigativní žurnalistiky v televizi případ, kdy učitel na jedné pražské škole v rámci nějakého kroužku zneužíval chlapce. Když to ředitelka zjistila, učitele propustila. On nastoupil na druhou školu a pokračoval. Až ředitelka čtvrté školy to dala policii. 

Před léty jsme chtěli dát dceru v 5 letech do školy. Museli jsme na psychologickou poradnu pro potvrzení. Sotva mi začala psycholožka klást otázky, vstoupila do místnosti její mladší kolegyně a řekla, že poprvé má vést pohovor se znásilněnou dívkou. Ptala se té starší, jak má postupovat. A ta jí řekla: „Prvně se na ní podívej a hned poznáš, jestli šlo o sexuální zneužití nebo sexuální použití.“ A pak pokračovala, jak má postupovat dále. Když mladá psycholožka odešla, vysvětlila mi ta starší, že když se dívka nechová vyzývavě a neobléká se sexy, výrazně se tím chrání proti zneužití. V opačném případě si o to říká. To vše by se měly děti dnes dovědět.