Ještě k návštěvě papeže ve Spojených arabských emirátech (SAE)

Počátkem února navštívil papež František SAE a při té příležitosti podepsal s Ahmedem at-Tajíbem, vrchním imámem káhirské univerzity al-Azhar, dokument o lidském bratrství.

Mimo jiného se v něm praví: „Ve jménu Boha … prohlašuje al-Azhar al-Šaríf s muslimy Východu a Západu a katolická církev s katolíky Východu a Západu, že přijímají kulturu dialogu jako cestu, spolupráci jako pravidlo chování a vzájemné poznání jako metodu a kriterium.“ … „Odsuzujeme proto veškeré činy, které ohrožují život, jako genocidy, teroristické činy, násilné přemisťování…“ …. „Žádáme proto, aby všichni přestali s náboženstvím zacházet účelově a nerozněcovali tak nenávist, násilí, extremizmus a slepý fanatizmus…“ …“Každý pokus o útok proti místům kultu nebo vyhrožování atentátem … je úchylkou od náboženských nauk…“ … „Podstatným požadavkem je uznat právo žen na vzdělání, práci a vykonávání jejich politických práv…“ Celý text je na

https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28926

Píši o tom proto, že si pamatuji, jak více než před 30 roky se konalo prvé setkání pracovníků univerzity Gregoriana (papežská univerzita v Římě) a univerzity al-Azhar, nejuznávanější univerzity sunnitského islámu. Témata diskuze byla podobná, jaká jsou v uvedeném dokumentu. Delegace římské univerzity se vrátila velmi zklamaná, poněvadž rozhovor probíhal asi takto: Katolická strana si vyslechla názor sunnitská strany, pak začali vysvětlovat postoj katolická strany, načež je islámská strana přerušila slovy: „Ne, váš názor je jiný, v Koránu se píše, že křesťané…“ Marně jim vysvětlovali, že něco takového nestojí v Bibli ani v nějakém usnesení koncilu. To je nezajímalo. Profesoři římské univerzity ač znechuceni poslušně pokračovali druhý rok v dialogu zase v Římě. Setkání bylo nepočítaně a nakonec vznikl tento dokument. Na jeho poslední podobě obě strany pilně pracovaly po celý rok.

Papež také pronesl přednášku na podobné téma na mezinárodním kongresu o lidském bratrství, kterého se zúčastnilo 700 sob. Byl mezi nimi i egyptský prezident Sisí.

Vím, že význam dokumentu nelze přeceňovat. Mohamedáni nemají hierarchické uspořádání, nemají hlavu, která by měla podobnou funkci, jako papež. Univerzita al-Azhar je uznávaná, ale to je vše. Na druhé straně mě překvapilo, že při přivítání papeže na letišti přeletěly nad hlavami stíhačky a vypouštěly kouř ve vatikánských barvách a korunní princ šejch Zají dal-Nabján směrem k papeži řekl: „Jsme nejšťastnější lidé na zemi, protože jste tady.“ To překračuje obvyklou diplomatickou zdvořilost podle protokolu.

Mnohá media přinesla fotku dívky, která přede mší na stadionu, které se zúčastnilo nejméně 170 tisíc osob, pronikla mezi strážemi a podala papežovi dopis. Papež ho převzal a dívku pohladil po vlasech. Něco podobného jsem zaznamenal i na jiných cestách, zpravidla dopis od dotyčné osoby převzal někdo z papežova doprovodu a posunkem naznačil, že ho předá.

Další papežova cesta má směřovat do Maroka. Nikde jasem se nedočetl, proč si papež vybírá tyto země.