Druhý případ mystifikace

Nedávno jsem popsal, jak ve Francii jeden článek mystifikoval čtenáře tvrzením, že Napoleon nežil. Ve Franii vznikla i další mystifikace, která však byla míněna vážně.

Na počátku 19. století řešili francouzští osvícenci otázku meteoritů. Bylo jim jasné, že voda se vypaří z moře, pak pára nahoře kondenzuje a padá déšť. Kamen se však nemůže dostat nahoru, nemůže proto spadnout dolu. A došli k jasnému závěru: Vymysleli si je katoličtí kněží, aby udržovali lidi ve strachu. „Když nás nebudeš poslouchat, spadne z nebe kámen a zabije tě!“ Tento závěr došel širokého přijetí, hlavně mezi vzdělanci. Pařížské muzeum vyhodilo sbírku meteoritů na smetiště. Jeho příkladu následovala zahraniční muzea. Dlouho vzdorovalo muzeum ve Vídni. Když za na něho zaměřila kritika osvícenců, nařídil ředitel sbírku meteoritů vyhodit. Pak už zůstalo jenom muzeum ve Vatikánu, které ani po četných kritikách a posměšcích sbírku meteoritů nevyhodilo. „Tím prokázali, že oni jsoou autory té pověry, že kámen může spadnout z nebe.“ Uzavřeli záležitost osvícenci.

A pak se v polovině 19. století stalo, že v noci nad Paříží zazářil jasný bolid a na předměstí dopadl meteorit. Byla to působivá podívaná. Vidělo to a slyšelo mnoho lidí, Paříž žije i v noci. Na vlastní oči to viděl i Jean-Baptista Biot, uznávaný fyzik, matematik a astronom, člen francouzské akademie věd. Následovalo zasedání akademie věd, kde Biot pod přísahou vylíčil, co viděl. Členové akademie pak odhlasovali, že z nebe může spadnout kámen. Od té doby je opět možné věřit, že padají meteority. Ve Vídni pracovníci muzea se snažili vyhozenou sbírku najít, ale nepodařilo se to. Největší sbírka meteoritů je ve Vatikánu a astronomové, kteří se zabývají jejich studiem, tam dodnes jezdí.