Blíží se jaro

A to nás inspiruje k různým aktivitám. Cítíte již takové nutkání? Mám tady námět, který by třeba mohl někoho zaujmout.

Rakouský básník Rainer Maria Rilke, který se narodil r. 1875 v Praze, žil nějakou dobu se svou přítelkyní v Paříži. Při procházce městem míjeli pravidelně drobnou žebračku. Seděla tiše vždy na stejném místě a měla nataženou ruku, Když dostala nějaký peníz, jen na poděkování kývla hlavou. Nikdy nepromluvila. Jednou jí Rilke položil na nataženou ruku růži. Žebračka si ji přitiskla na prsa, pak vstala, básníkovi políbila ruku a beze slova odešla.

Následující dny bylo její místo u chodníku prázdné. Až po týdnu, když byl Rilke se svou přítelkyní na procházce, si všimli, že žebračka je zase na svém místě.

„Z čeho ten týden žila?“ zeptala se s podivem přítelkyně.“

„Žila z růže,“ odpověděl jí básník.

-------

Někdy to ani nemusí být růže, stačí jen pěkné slovo a někdy třeba jen úsměv a potřebný člověk z toho může žít týden.