"Prznitelé" naší politické kultury

Ve všech pádech se dnes skloňují slova politická kultura v souvislosti s tím, jak upadá, jak její úroveň je pro náš život nepřijatelná. Kdo za to může, nebo co to způsobuje? My občané nebo politici? 

Politiky volíme, aby sloužili této republice, ale také, aby byli pro nás vzorem a vedli nás k demokratickému spolužití. Koho jsme si v posledních volbách zvolili? Nebyly volby jakési skryté referendum, abychom odsouhlasili nedemokratický boj jedněch proti druhým, a ne úsilí („boj“) ve prospěch naší republiky. Asi jsme nevolili konkrétní politické programy, ale prvořadě jsme dali některým politickým stranám mandát  k: S nimi nikdy. Alespoň tak obhajuji své postoje nově zvolení, prý nemohou zradit své voliče. Takovou politickou kulturu vytvářejí a přitom kritizují její současný stav. Je to jako s tím zlodějem, který utíká a křičí, chyťte zloděje. Už jsou politici imunní na apely věčných pravd – Až půjde vítěz kolem mne, pozdravím ho. (úcta k tomu s kým jsem prohrál)  Pane, nesouhlasím s vámi, ale učiním vše, aby váš hlas byl slyšet. (úcta k názorům jiných, a ne je soustavně znehodnocovat)