- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pokud bez patřičného vzdělání píšete o evoluci, stanete se terčem posměchu. Nejvíc mne ale mrzí, že pak reaguji na stupidní komentáře stejně stupidně. V tomto článku totiž nejde o náboženství. Evoluce i náboženství (které znám já) jsou si velmi podobné. Vypráví nám příběhy o soupeření, o boji, buď bojujeme v rámci přírody o přežití, případně mezi dobrem a zlem.
Aby se stavba neodarwinismu nezřítila, je nutno mnoha věcem prostě věřit. Přírodní výběr se při bližším pohledu projevuje jako tautologie, jako nezbytný, ale dříve nepoznaný vztah. Já nezpochybňuji adaptaci organizmů na prostředí, netvrdím, že tato adaptace neexistuje, jen nevěřím, že tento proces je schopen vytvořit „náhodně“ složité struktury. Náhodné genetické chyby jsou motorem evoluce. Jenže bez informací to nejde. Informační systém buňky je neuvěřitelně složitý. Enzymy jsou informační molekuly, příroda je používá na modifikace, může být jakákoliv informace dílem náhody? Neztratíme náhodností koncept předávání informací? Jak vůbec složitý kód života vznikl? Zatím to přesně nevíme. Nevíme ani, jak vznikl první organizmus (život).
Skeptický k evoluci nejsem jen já (můj názor není relevantní, o tom není pochyb). Francis Crick (nositel Nobelovy ceny, spoluobjevitel DNA) tvrdil, že dokonalost stavebních prvků přírody nemůže být jen rozmarem přírody. O schopnosti náhodných mutací a přírodního výběru vytvořit složitost života kterou dnes známe, pochybuje více vzdělaných lidí, ale o tomto článek není.
Vědecký přístup s “pravděpodobně”, “pokud” nebo “musel”, nepřináší fakta, evokuje spíše nezbytnou víru. Krásnou ukázkou je článek pana Švadlenky. Fabulace. Evoluční biologové nám říkají, jak příroda funguje (jenže oni to neví, nevysvětlených záhad je stále spousta), místo toho, aby nám prezentovali, co o přírodě dokáží říci (to by pak bylo z jejich strany fér). Od roku 1859 se toho mnoho nezměnilo, stále je více otázek než odpovědí.
Pan Švadlenka mne označil za esoterika (a možná má pravdu). Nicméně nemusíte býti esoterikem, pane Švadlenko, abyste pochopil, že myšlenky naprosto zásadně ovlivňují náš život. Stačí jít na školení Ivo Tomana.
V mém podání může být tento úvod blábol (zřejmě i celý článek), nicméně účelem je, aby čtenář pochopil, že vysvětlení vzniku našeho vesmíru, světa, života, je postaveno na neuvěřitelných náhodách.
Chemická evoluce může být chápána jako „chování atomů”. Vesmír, ve kterém žijeme, se skládá z energie a hmoty. Díky Albertu Einsteinovi víme, že má hmota i energie stejný základ. Co ovšem Einstein ve své době vědět nemohl, že viditelná hmota i energie tvoří jen asi 4 % našeho vesmíru. Čím více do vesmíru pronikáme, tím o něm vlastně víme méně.
Martin Rees ve své knize popisuje co se dělo po velkém třesku. Respektive jak právě šest čísel, určených ve velkém třesku, ovlivňuje základní vlastnosti fyziky vesmíru. Podivné je, že evoluce vesmíru je zásadně citlivá na hodnoty těchto čísel. Kdyby některé z nich bylo „rozladěno“, nebyly by hvězdy a nebyl by tedy ani život.
Třeba gravitace, býti jen o trochu silnější, hvězdy by nebyly tak velké a vyhořely by mnohem rychleji, takže by se inteligentní život nestihl vyvinout. Změny u slabé a silné jaderné interakce či změna hmotnosti elementárních částic by přinesla podobné výsledky.
Těch 6 důležitých čísel je vlastně recept na výrobu vesmíru, jenže aby byl recept funkční, správně se tvořily galaxie, planety, ale také se „zajistila“ funkčnost chemické evoluce, hodnoty musí být přesné. Jak je možné, že jsou ta čísla precizně vyladěna? Náhoda? Záměr?
Matematická pravděpodobnost náhodného vzniku vesmíru, který má naše nastavení konstant, obyvatelné planety a života je vysoce nepravděpodobná, spíše nereálná. Ale možná je vysvětlením mnohovesmír či holografie, co to je?
Začalo to u černých děr. Veškerá trojrozměrná informace z vnitřku černé díry by měla být zaznamenána na jejím dvojrozměrném povrchu, což nápadně připomíná princip hologramu. Právě toho si v roce 1990 všiml Leonard Susskind. Odtud byl už jen krůček k zobecnění holografického principu na celý vesmír.
Zní to šíleně, ale ve skutečnosti by se tím vyřešily velké rozpory mezi Einsteinovou teorií relativity a kvantovou mechanikou. Mnoho vědců věří, že holografický princip je jedním z nejzákladnějších přírodních zákonů. Susskind není žádný šarlatán a světe div se, fyzikové jeho teorii vesměs přijímají.
Susskind ale není první. Že objektivní realita může být přelud, predikoval kdysi David Bohm, i on tvrdil, že objektivní realita neexistuje, jsme obrovský a podrobný hologram. Vskutku, celá příroda je jednotná pavučina, přítomnost a budoucnost existují současně, jsou to jen frekvenční úrovně (něco z toho už potvrdila kvantová fyzika).
Karl Pribram prorokoval něco podobného, to, co je tam venku je směs frekvencí, plujeme v oceánu frekvencí, z tohoto oceánu vybíráme a přeměňujeme do fyzické skutečnosti. Na holografickou hypotézu lze pohlížet různě, dokonce jako na realistický model, odvozený z empirických dat.
Je otázkou několika let, možná desetiletí, než vědci potvrdí (či vyvrátí) holografickou teorii.
Pokud bude potvrzena, evoluce by v tomto pohledu získala úplně jinou tvář. Vědci z Británie, Kanady a Itálie našli první důkazy o tom, že všichni žijeme v jednom velkém hologramu, který představuje celý náš vesmír, v odchylkách v reliktním záření, jež je pozůstatkem Velkého třesku. Více např. na: https://vtm.zive.cz/bleskovky/je-cely-nas-vesmir-jen-hologram-mozna-ano-mame-prvni-dukaz/sc-871-a-185900/default.aspx
Je skutečně s podivem, odkud se bere schopnost jednoduchých chemických látek organizovat se do čím dál složitějších struktur, rozdělovat si úkoly a kopírovat vše do dalších generací. Proč se příroda s tímhle obtěžuje, proč se vše nerozpadne do bezbřehého chaosu?
„Pokud nezabráníme tomu, aby se počet bezohledných, ničemných a jinak podřadných členů společnosti zvyšoval rychleji, než lepší třída lidí, národ bude degenerovat. “ — Charles Darwin
Evoluce vysvětluje vývoj života na zemi, evoluci zkoumá vědní obor evoluční biologie.
Věda je činnost umožňující odhalit, pochopit nebo lépe pochopit, jak funguje pozorovatelný fyzický svět. Základní pomůckou vědy je pozorování přírodních jevů a/nebo experiment, který se snaží napodobit přírodní jev v kontrolovaných podmínkách. Vědění ve vědě se získává prostřednictvím výzkumu.
Teorie: ve vědeckém pojetí není teorie nedoložený odhad, nebo tušení (na rozdíl od běžné řeči). Teorie je vnitřně konzistentní model nebo rámec pro vysvětlení povahy přírodních nebo sociálních jevů. Je založená, nebo podporována experimenty. Teorie je systematické a uspořádané vyjádření všech předchozích pozorování, je testovatelná a vychází z ní předpovědi. Ze samého principu vyplývá, že všechny teorie jsou vždy pouze předběžné, přístupné opravám, zahrnutí širšího rámce teorie a/nebo výměnou celé teorie za teorii jinou. Běžně je více hypotéz spojeno v rámec jedné teorie. Slovo teorie se používá spíše pro širší logický celek zahrnující obecnější pravidla než slovo hypotéza. Teorie se testují na základě jejich shody se známými fakty a jejich schopnostmi generovat hypotézy se závěry, které předpoví budoucí testovatelné fakty. Z několika konkurenčních teorií jedna vždy odpovídá pozorovanému jevu více než zbývající.
Hypotéza se používá pro označení skupiny specifických jevů v rámci teorie, nebo pro označení aplikací teorie, a tudíž pro ni platí stejná pravidla jako pro hypotézu.
Fakt je definován jako něco pravdivého, co ve skutečnosti existuje, nebo může být ověřeno podle zavedeného hodnocení. Fakt zůstává neměnný v závislosti na jeho vysvětlení.
U evoluce (podle mého názoru) se vysvětlují fakta hypotézou. Myslím v dnešní době. Darwin shromáždil spoustu empirických důkazů (na tu dobu) a obdivuji jeho neuvěřitelné pozorovací schopnosti a odvahu jít proti církvi, která tehdy měla nepředstavitelnou (pro nás) moc. Co třeba říká Veronika Exnerová (zamyslete se nad tím výrokem): „Oko vidělo vždy, ale nejdřív to nebylo plnohodnotné oko ale třeba jen pár buněk citlivých na světlo. Taková je představa.“ Takže se spíše děje to, že platnost teorie dokážeme tím, že jejím prostřednictvím vysvětlíme fakta. Vědci by měli respektovat realitu a býti pokorní, pokud něco neví, měli by to prostě říci.
Vraťme se k oku Veroniky Exnerové (tedy ne přímo k jejímu). Mezi žijícími živočichy existuje řada přechodných typů oka. Někteří jednobuněční živočichové mají skvrnu citlivou na světlo, za níž je malá pigmentová stěna, a u mnoha mnohobuněčných živočichů je podobné ústrojí uloženo v pohárku, který zlepšuje schopnost vyhledávání směru. Loděnka má oko ve tvaru dírky bez čoček, olihní oko je už čočkou vybaveno. Jsou to různé typy očí, které se vyvinuly z nějakého jiného? Pravděpodobně ne, protože jde o zásadně odlišné struktury. Proč existuje stále tolik primitivních forem očí, proč se nevyvinuly ve formy vyspělejší? Vrátím se k loděnce, která si za stovky milionů let své existence pro své oko nevyvinula čočky, přestože má sítnici. Darwinisté samozřejmě odpověď najdou, ale bezpochyby to nebude odpověď podložená důkazy.
Aby evoluce mohla probíhat, musí se dít tři věci. Musí vznikat nové druhy, vzniknuvší druhy se musí proměňovat, a pak musí druhy také vymírat. Ještě jinak řečeno, nové podmínky v prostředí vyvolávají růst variací, nové variace umožní lepší individuální přizpůsobení novým podmínkám. Tyto variace (užitečné) poskytují větší šanci k přežití v přírodním výběru. Tato výhoda (rozuměj nová variace) je předávána na potomky. Během dlouhého období, se tyto malé variace v rámci stejného druhu budou akumulovat a porostou směrem k větším rozdílům mezi druhy stejného rodu. R. Dawkins přírodní výběr připodobňuje ke konstruktérovi, který stojí před úkolem sestrojit z vrtulového dvojplošníku proudovou stíhačku. Evoluce v každém kroku vymění vždy jen jednu součástku a letoun přitom nejen nesmí ztratit schopnost letu, ale dokonce musí mít lepší letové vlastnosti, než stroj předcházející. Mně to evokuje inteligenci. Zkusím to říci ještě jinak. Pokud naprogramuji software, kterému zadám počáteční podmínky a potom budu sledovat, jak v počítači začne vznikat evoluční tvar, čeho je to důkaz? Není to důkaz ničeho, maximálně toho, jak jsem schopný programátor. Ale chápete, co tím chci říci?
Evoluční teorie má (dle mého názoru) obrovské množství děr. Nedokáži odborně polemizovat (argumentum ad ignorantiam), proto budu klást spíše otázky. Chtěl bych říci, že nežádám, aby byly vědecky objasněny všechny mezery, beze zbytku, nicméně jsou, podle mého názoru, důležité aspekty, které vysvětleny býti musí.
Na závěr chci říci, že s pokrokem vědy se před námi neustále objevují nová mystéria, která je třeba brát v potaz. Kvantová fyzika odhaluje svět atomů a jejich částic, možná ale jednou zjistíme, že tou nejnižší, základní úrovní, je vědomí. Ale možná bude odpověď úplně jiná, možná jsme superhologramem nějaké vyspělé civilizace. Dnes je můj pocit takový, že věda a duchovnost spolu souvisí. I věhlasní vědci, třeba Paul Dirac, Erwin Schrödinger, Arthur Eddington, Albert Einstein, se uchylovali k východním filozofiím, v nichž hledali odpovědi na základní existenční otázky, které jim věda nebyla schopna přinést. Mimochodem i Gregg Braden, označovaný panem Švadlenkou za šarlatána, ve svých knihách propojuje vědecké názory s duchovním přístupem. Přes pětadvacet let studoval pozapomenuté texty v zapadlých koutech světa. Gregg hledá především odpověď na to kdo jsme. Vědci nejsou ochotni velkoryse připustit, že dosud nevíme všechno a že zdaleka vše není odhaleno. Při vší úctě k vědě a jejím nesporným zásluhám chci připomenout, že vědecká pravda je souhrnem aktuálně platných hypotéz, přijímaných rozhodující většinou uznávaných vědeckých autorit.
Velké množství věřících přijímá evoluci. Dokonce mezi vědci najdete věřící. Mně ale nejde o Boha. Vědec by měl laické veřejnosti prezentovat, co o přírodě dokáže říci, ne jaká příroda je (protože to prostě zatím neví). Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní (ve vědě už vůbec ne).
Další články autora |