Sliby politiků mnohdy narazí na realitu

Máte tužku? Pokud ne, rád vám ji půjčím. Slibuji, že se nebudete nudit. Proto si teď na stůl zkuste rozložit programy a hesla stran a hnutí, které kandidovaly v loňských komunálních volbách.

Ke každému heslu si poznamenejte třeba jen skromný odhad, kolik by to tak asi mohlo stát. Skromný. Ale pozor, nepodceňujte hodnotu své práce. Pokud rozsah budete srovnávat s vlastní zkušeností, když jste si něco podobného obstarávali nebo budovali sami, nezapomeňte, že si ještě musíte odhad pracnosti zatížit zdravotním a sociálním pojištěním. A daní ze mzdy. Jako dodavatel si pro jiného také neuběháte nohy, abyste sehnali tu nejlevnější subdodávku, to nejlevnější zboží. Což patrně uděláte, když si to všechno budete hradit sami. Kůlna, postavená svépomocí, bude stát určitě méně než dodaná stavební firmou.

Sečtěte si, prosím, čísla, která jste si k jednotlivým heslům poznamenali. To je věc, co? Pozor: nesčítejte teď všechno dohromady. Všechny kandidující strany a hnutí se do zastupitelstev nedostaly. Zaplať bůh. Také ne všechny, které mají své zastupitele, jsou ve vedení úřadů. Zkuste tedy jenom sečíst programy vzniklých koalicí.

Rodina, která se nechce dostat do dluhové pasti, redukuje své potřeby a tužby svými příjmy. Ujišťuji vás, aniž znám výši vašeho odhadu, že rozdíl mezi příjmy a výdaji ve vašem součtu by žádná běžná rodina nepřežila.

Pojďme si modelovat situaci dál. Věřme tomu, že své plány strany a hnutí myslí vážně. Budou tedy muset zajistit potřebné prostředky z rozpočtu radnice. Mají přece tolik možností!

Komunální podniky se z velké části podařilo zrušit. Tam tedy patrně dostatečný zdroj k financování volebních programů rozvoje nebude.

Nájemné? Sociální byty, které jsou obecní, by drastickým zvýšením nájemného přestaly být sociálními. Stejně jich není v majetku obcí tolik, aby to mohla být významná položka. Ostatní byty v majetku obcí jsou v nájemném zcela srovnatelné s běžnými tržními cenami. Tam žádná rezerva také není. Nájmy z nebytových prostor? Pokud se zvolí tato cesta, pak se v těchto prostorách postupně uživí pouze zlatnictví, směnárny a bankovní pobočky. Těžko to budou pekařství, řezník nebo galanterie. Nepochybuji, že z toho budou mít občané neskrývanou radost. Určitě častěji kupují zlato než rohlíky.

Zbývá ovšem položka, se kterou se dá počítat. Kupodivu jsem na záměr rozvíjet tuto oblast v žádném programu ani hesle nenarazil. Pokuty. I ty tvoří příjem obce. Bude-li radnice důsledně využívat pokutování, jistě si příjmy dokáže zvýšit. Pokutovat lze velmi úspěšně téměř za cokoli. Plivání na ulici, přecházení na červenou, odhazování nedopalků a vůbec čehokoli. Vyhláška o čistotě dává v každé obci tolik možností! A když se pokutovaný rozčílí a zvýší hlas, proč ho nepostihnout za nadměrný hluk?

Nesmí z toho vzniknout dojem, že jsem zastáncem maximálního postihu vlastních občanů za účelem zvýšení obecních rozpočtů, nebo že se přimlouvám, aby bylo méně čisto a menší pořádek. Jen jsem si začal hrát s myšlenkou, jak by se se záměrem zvýšit částky vybírané na pokutách vypořádaly volební programy a následná programová prohlášení. Nemohou patrně pro takový návrh předpokládat širokou podporu. Zřejmě by musely důsledně rozlišovat mezi místními a přespolními.

Sliboval jsem, že vás s tou tužkou čeká zábava. Musím ale připustit, že některé představy zase tak zábavné nejsou. Dobrý úmysl sám pro zlepšení života v obci nestačí. Reálná politika musí vycházet z reálných předpokladů. Sebelepší nadšení nutně zklame, nebude-li podloženo vysokou profesionalitou. Komunální rozpočet není možné nafouknout. Úkolem komunální politiky je zajistit co nejlepší výsledky v rámci možného. S představou, co by se mohlo, kdyby se mohlo, se dobrá komunální politika nesnáší. A pak už jenom musíme doufat, že bankrotující americký Detroit nebude mít své české pokračovatele.