Lidé jsou různí. Nicméně většinu z nás spojuje touha žít v bezpečí, čistotě a pořádku. Doma či na chalupě je to jednoduché. Vzhled takového prostoru je na každém z nás, ilustruje naši osobnost. Stejně tak by tomu mělo být i venku.
Lidé jsou různí. Nicméně naprostou většinu z nás spojuje touha žít v bezpečí, čistotě a pořádku. Doma, na chalupě či na zahradě je to jednoduché. Vzhled takového prostoru je na každém z nás, ilustruje naši osobnost. Nicméně se domnívám, že stejně tak by tomu mělo být i na veřejných místech.
Jedním z nich je smíchovský Anděl. Patří mezi centrální středobody české metropole, kde každým dnem projdou desetitisíce lidí. Je proto přirozené, že takové místo nikdy nemůže být „z alabastru“, ale proč nepřispět tomu, aby bylo co nejvíce přívětivé, lidské a pohodové. Jak na to? Vždy jde o spolupráci občana, městské části a magistrátu. Dát lidem možnost se na pořádku podílet. Dostatek popelnic, odpadkových košů, jejich pravidelná údržba. Bez toho to nepůjde.
Lidé jsou různí. A různě také vnímají, v jak v organizované společnosti žít. Na tom, aby na veřejnosti byl pořádek, se ale takřka stoprocentně shodují všichni. Snad bych jen dodal, že pořádek by měl vládnout ne jen na veřejných prostranstvích a viditelně. Ale to už je jiný příběh. Příběh spravedlnosti.
Jako fanoušek díla Jaroslava Haška si dovolím parafrázovat rčení z jeho nejznámějšího díla: Pořádek zkrátka musí bejt, vy kluci pitomí!
