Megalomanie

Dokážete vyjmenovat tři zahraniční filmové festivaly? Jenom upozorňuji, že udělování filmového Oscara vám nebude započítáno, protože to festival, tedy přehlídka nových filmů, není.

Naprostá většina lidí si vzpomene na jeden, možná na dva. Tři vyjmenují jenom znalci. Proč tato úvaha? Jenom abychom si uvědomili, že lidé ve světě to vidí velmi podobně. Mluvíme-li tedy o světovém významu a ohlasu karlovarského filmového festivalu, je to přinejmenším přehnané.

Nejsem samozřejmě proti pořádání tohoto festivalu. Pouze se cítím podveden, když mi opakovaně média a zainteresovaní organizátoři kultury tvrdí, že nepořádání karlovarského festivalu by bylo tragédií pro českou kulturu a její mezinárodní prestiž. Z jejich vystupování mívám dojem, že pokud stát nesplní svou povinnost zajištěním dostatku finančních prostředků na jeho pořádání, uvrhne celou společnost do pekla barbarství.

Otázkou zůstává, zda by neměl karlovarský festival získávat mezinárodní prestiž spíš originalitou a úrovní soutěžní přehlídky, než monstrózními společenskými akcemi. Uspořené finanční náklady by pak stát jistě dokázal efektivněji využít při podpoře mladých a talentovaných tvůrců. Film, závislý především na sponzoringu, touto závislostí samozřejmě trpí. Každý sponzor bude pochopitelně podporovat jenom takové umění, které vyhovuje jeho potřebám, jeho komerčním zájmům. Na nových filmech je to bohužel příliš často vidět.

Podobnou rétoriku slyšíte v diskusích o problémech státní podpory brněnské Velké ceny motocyklů. Nechci opakovat to samé, ale situace je téměř shodná. Možná s tím rozdílem, že tam už neuslyšíte o katastrofickém dopadu nekonání Velké ceny na rozvoj českého motocyklového průmyslu. Ten už bohužel neexistuje.

Rád bych alespoň uvěřil masovému zájmu českých kulturních a sportovních fanoušků, pro které by přiměřený rozsah takových akcí byl těžkou životní ranou. Jenomže… Shodou okolností jsem v den zahájení karlovarského festivalu vyjížděl z Prahy směrem na Karlovy Vary. Cestou mě velmi nebezpečně a velmi bezohledně předjížděla výjimečně luxusní auta, pro která jakoby neexistovala ani omezení rychlosti, ani jakési abstraktní malůvky na vozovce, kterým říkáme čáry. Celebrity se přemísťovali do Varů. Bez nich by totiž zahájení festivalu nebylo to pravé, tak jejich spěch prostě musíme tolerovat!

Ve dnech konání Velké ceny pořád slyšíte v rozhlasu varování kvůli hromadnému příjezdu německých motocyklistů po brněnské dálnici. Po konci Velké ceny je to ještě divočejší. Hromada fanoušků pod vlivem svých zážitků si chce vyzkoušet své motocyklové umění cestou domů. Zase především německých fanoušků.

Jsem rád, že pro naše německé přátele je návštěva Brna přitažlivá. Ale nejsem si jist, zda velkolepost akce by se přece jenom neměla řídit i možnostmi a zájmy naší ekonomiky. 

Zase tady platí: neměla by být i tato akce pro stát levnější? Potřebujeme, stejně jako v kultuře, i tady peníze na podporu rozvoje sportu. I motoristického. Myslím si, že bude-li stát utrácet peníze především na podporu rozvoje sportu a méně na megalomanické akce, nebude to špatně. Kdybychom měli peníze na obojí, nic proti tomu. Ale pokud si máme vybrat mezi velkolepou show a podporou rozvoje kultury a sportu, přimlouvám se za tu druhou možnost. Nemusíte se mnou souhlasit. Jenom prosím, tolerujte můj názor. Neříkám to ve svůj prospěch. Mám na mysli prospěch obou odvětví a především prospěch společnosti, která by bez podpory kultury a sportu skutečně pomalu upadala.

Znám mnoho manželství, která začínala velkolepou svatbou a pak nevydržela ani pět let. Z celého původního těšení zůstalo jen rozčarování a dluhy. Asi se mnou budete souhlasit, že šťastné manželství není šťastné přímou úměrou k nákladnosti svatby.