Fotbal - odraz společnosti

Jestli vás zajímá, jaká je hospodářská situace krajů, regionů nebo míst, stačí podívat se na fotbalové tabulky. Kdo má peníze, má fotbal.

Podle tabulek lze až do druhé ligy odhadnout, který region se rozvíjí, který skomírá. Jistě, i na jiných místech se rodí nebo vyrůstají talenty. Ale pokud jsou to opravdové talenty, určitě je někdo brzo přeplatí a přetáhne do ekonomicky silnějšího klubu. To už přece připomíná i další oblasti našeho života, než jenom fotbal.

Kopaná na čelné úrovni už zdaleka nežije z diváků. Žije z televizních práv, z reklamy, z nákupu a prodeje hráčů a čert ví, z čeho všeho. To dost připomíná osud ekonomiky naší země. Ta už také dávno nežije z vlastní produkce, ale ze složitých vztahů globální ekonomiky. Částečně i tady platí, že čert ví, z čeho všeho.

Drobná korupce je ve fotbale běžná. Téměř nikoho už nepohoršuje. Nějak jsme pochopili, že rozhodčí už dávno nejsou amatéři, kteří si kazí neděli pobíháním po hřišti, ale že také musí živit rodinu. Jenom někdy pronikne na veřejnost větší aféra, ale těžko se rozmotává. Svědkové si nepamatují, své výpovědí mění a vůbec netuší, o co vlastně šlo. V konečné instanci takové podezření řeší orgán, který je sám na celé věci významně zainteresován.

Je-li pro slabé výsledky mužstva odvolán prvoligový trenér, jako zázrakem se objeví jako posila v jiném prvoligovém týmu. Velmi zřídkakdy se na takovém postu najde nějaké zcela nové jméno. Zahraniční trenéři? Nelze, nechápou přece specifika našeho fotbalu a nerozumí kolektivnímu nebo tradičnímu pojetí naší hry. Zvláštní ovšem je, že řada našich hráčů úspěšně působí pod zahraničními trenéry v zahraničních mužstvech.

Zase podobnost čistě náhodná? Když je nějaký ředitel pro neschopnost nebo zásadní pochybení odvolán ze své funkce, zanedlouho se objeví ve funkci obdobné. Společenství ředitelů ho prostě nenechá padnout. Také se velmi ojediněle objeví nějaké nové jméno. Patrně musí nahradit někoho, kdo odešel do důchodu nebo alespoň na věčnost. Jinak rotace kádrů pokračuje bez větších zádrhelů.

Český trenér mistrně ovládá taktickou hru. Jeho rozhodujícím zájmem není vyhrát. Tím si totiž příliš nepolepší. Důležité je především neutrpět debakl. Za to by ho mohli odvolat. Rozhodně tedy není výhodné riskovat. Kdyby to nevyšlo, bude kritizován. Pokud zápas jenom tak mužstvo odehraje, trenér to přežije. Bude kritizováno mužstvo, ne trenér a nic tak moc se zase nestane. Prostě to pokaždé nevyjde. Zase podobnost čistě náhodná?  

 Taktický faul. Všimněme si, s jakou samozřejmostí se tento výraz používá. Má být tak samozřejmý i v našem běžném životě? Nebo v politice? Naše morálka prostě chápe, že morálka nesmí být překážkou úspěchu. Naopak. Je kritizován spíše ten, který se ve vhodném okamžiku taktického faulu nedopustil, než ten, který se ho dopustil. Někdy si kladu otázku – nemělo by být sledování fotbalu mládeži nepřístupné? Už jsme si zvykli, že moudří, kteří řídí televizi, jsou přesvědčeni, že potoky krve zdaleka tak neohrožují výchovu mládeže jako nahé ženské tělo. Není třeba se obávat, že by tedy zakázali přenosy fotbalu pro podlamování morálky mládeže. Pokud se ovšem nebudou objevovat v hledišti fanynky nahoře bez. 

Hráč v posledních minutách zápasu upadne na malém vápně a my ho chválíme, jak byl šikovný – tedy pokud je náš. Splnil trenérův taktický pokyn a dosáhl desítky. Pokud je to hráč cizího mužstva, tak je to šašek, komediant a přejeme mu to nejhorší. Je třeba chápat, že chytrostí je možné obejít pravidla. To ovšem nikdy nemůže a nebude platit pro druhou stranu. Druhá strana a vlastně všichni ostatní jsou povinni pravidla dodržovat.

Závěrem lze učinit jasné shrnutí. Je zbytečné vydávat desítky milionů na sociologické a politologické výzkumy o stavu společnosti. Obrovské peníze by se ušetřily, kdybychom se místo těchto studií dívali na fotbal. Vypovídá o duši národa víc, než jakákoli anketa.