Čím častěji se objevují celebrity v televizi, novinách, internetu a sociálních sítích, tím více máme pocit, že kladný či záporný hrdina je vlastně náš dobrý známý, soused odvedle.
Každé ráno usedám k počítači, projdu stránky hlavních deníků, podívám se, co je nového v zahraničí. Otevřu Facebook, Instagram, Twitter, LinkedIn, Pinterest ...
Všude informace, někdy podobné nebo podobnější, ale každou chvíli nové, čím kratší, tím lepší. Obrázky, fotky, videa, kliknutí na ikonu, zhlédnutí nadpisů. Celý svět je jako na dlani, soustředěn do několika okamžiků. Řada lidí komentuje názory, články a označuje „lajkem“, co četli a co se jim líbí.
Mumraj politiků, osobností, pachatelů trestných činů, rekordmanů všeho druhu, herců, moderátorů, moderátorek a řady jiných. Napadá mě jen jeden souhrnný a otřepaný výraz „celebrita“. Čím častěji se objevují celebrity v televizi, novinách, internetu a sociálních sítích, tím více máme pocit, že kladný či záporný hrdina je vlastně náš dobrý známý, soused odvedle. Nedávno jsem šel po ulici a potkal jsem moderátora televizních novin. Jaksi automaticky, aniž jej znám, jsem jej pozdravil a on odpověděl. Teprve když jsem ušel několik dalších kroků, uvědomil jsem si, co se stalo. Člověk, kterého vůbec neznám, mě prostřednictvím televize, novin a internetu vstoupil do soukromí a já jej vzal za svého. Umělý mediální svět zafungoval.
Není to podobné s názory, myšlenkami a idejemi? Máme pocit, že jich je málo, že se s nimi nikdo neřídí, ale není to pravda. Díky světu sociálních sítí a internetu je různých myšlenek a idejí šířeno neuvěřitelné množství, různých hodnot a různé kvality. Na Facebooku denně vzniká spousta různých diskusních skupin, některé úspěšně přežívají léta a další nepřežijí den. „Olajkováním“ stránek známých či méně známých osobností a jedinců potvrzujeme náš bližší vztah k těmto osobám či skupinám, naši oblibu a sympatie.
V řadě případů to nemusí být a vůbec není myšlenkové či názorové souznění s „lajkovanou“ osobou, ale pocit sounáležitosti s její mediální známostí. Najednou máme pocit, že „lajkem“ se rovněž dostáváme do světa této celebrity a stali jsme se jejími „přáteli“. Bohužel však přáteli jenom elektronickými.
S hrůzou si uvědomuji, že i můj někdejší motolský soused Láďa Hojer se může stát díky televiznímu seriálu po letech temnou virtuální celebritou. Ani můj praktický lékař z Homolky netuší, že ordinuje právě v bytě Hojerových.
Stali jsme facebookovými či twitterovými přáteli či followery představ, výrazů a názorů osob, které však jsou nekompletní, umělé a lidsky odcizené. Na sociálních sítích či pod webovými články se často vedou diskuse, které by se v reálném světě vůbec neodehrály. Přesto je zajímavé, že v řadě případů je diskuse pod články čtenější, než čtenost článku samotného.
Když je nějakého zboží nadbytek, ztrácíme o něj zájem. Nutně tedy budeme hledat jiné informace, než kterými jsme proti naší vůli přehlcováni.
