Se Zemanem pozdě bycha honit...

"Kdybychom si ho byli nikdy bývali nezvolili, nemusel nikdy býti prezidentem." Tak to si nyní po několika měsících od chvíle, co usedl Miloš Zeman do prezidentského křesla, možná mnozí jeho voliči říkají. Ale na to už je zatraceně pozdě...

foto: František Vlček, MAFRA, zdroj: iDNES.cz

Podle výsledků průzkumu pro MF DNES se popularita Miloše Zemana propadá a on ztrácí podporu i u těch, kteří jej do prezidentského úřadu zvolili. Jenomže tyto lidi už dneska Zeman nepotřebuje a troufám si tvrdit, že už nikdy potřebovat nebude. Z toho plyne, že pokud je dnes 12 nebo 20 či 80 procent těch, kteří by jej znovu nikdy za prezidenta nezvolili, nic to už nikdy nezmění na tom, že alespoň jednou prezidentem zvolen byl. Už navždy si bude připadat jako vítěz, který všem vypálil rybník. Vždyť z učebnic ho kvůli oblibě v alkoholu, hloupým řečem a lžím přeci nevymažou. A všichni jeho voliči se právem mohou cítit obelháni a podvedeni...

Pravdou je, že Miloš Zeman ve funkci prezidenta zvlčel do té nejdivočejší podoby, kterou si snad někdo dokázal ve svých divokých snech představit. A nemá ani nejmenšího smyslu na tomto místě znovu dopodrobna vyjmenovávat všechny jeho excesy. Dlužno však dodat, že jich stihl za ten poměrně krátký čas neskutečné množství.

S pravděpodobností hraničící s téměř stoprocentní jistotou můžeme předpokládat, že jakmile bude zase plně a oficiálně v kondici, bude eskapáda bonmotů, nevhodných poznámek, lží a alkoholových oparů pokračovat. Zemanova moc je nyní skoro nedotknutelná a řada těch, kteří jej stále poplácávají po ramenou a utvrzují jej v tom, že to, co dělá a jak se chová, není tuzemská ani mezinárodní ostuda, ale pravé nefalšované kabrňáctví moudrého člověka, je dlouhá a nejspíš nekonečná. Ve frontě na Zemana stále stojí zástupy. K jeho velké a neskrývané radosti. Vždy se totiž najde víc prospěchářů a patolízalů, než těch, kteří s někým nebo něčím ryze špatným prostě a jednoduše nechtějí ze zásady mít vůbec nic společného.

Není tu tedy nikdo a nic, co by mohlo Zemanovi nastavit zrcadlo. Zrcadlo, v němž by se prezident Zeman mohl vidět v tom pravém světle. Pravdomluvné zrcadlo, které by si pustil blíže k tělu. Zeman žádné takové podle svého přesvědčení nepotřebuje.

Dá se říct, že si lidé už zvykli na to, jak si Zeman prostě dělá a říká, co sám zrovna chce. Napije se, když má chuť, potácí se, když na to přijde, řekne to, co ho právě napadlo, a to s utkvělou představou, že co na jazyku, to perla do davu vhozená, vymyslí si odpověď na každou otázku, která je mu položena, kuje pikle tam i onde, a když má chuť nebo nechuť, někdo se mu zlíbí či znelíbí, tak jej náležitě ocení, odmění, povýší, případně na opačném konci bez mrknutí oka zesměšní či rovnou odstřelí. Jako třeba lháře Haška a jeho kumpány (kromě toho jednoho napraveného, spravedlivého) při nepovedeném puči v ČSSD. Vždyť kdo rozumný může kdy vsadit všechny svoje peníze na kartu se Zemanem? Tváří se jako Žolík, ale partii vám vyhraje jedině tehdy, pokud on sám bude chtít. A pokud z toho bude něco mít. V každém případě se na závěr každé hry se Zemanem dočkáte toho jeho nezaměnitelného, typicky Jokerova, smíchu...

Prezident – samolibý alkoholik a k tomu všemu ještě lhář a bytostný prospěchář – to je děsuplná kombinace. Ale je to přesně ten prezident, kterého jsme si zvolili. Kdybych byl škodolibý a bylo by mi to jedno, řekl bych, že dobře nám tak. Ale protože nejsem a za prezidenta se upřímně stydím, nezbývá mi, než trpce konstatovat, že je jen pro všechny Zemanovy voliče pozdě bycha honit...