Chybí Petře bojovnost?

Tak jsem si na iDnesu (ale nejen tam) přečetl článek o tom, že Petře chybí bojovnost. Chápu, že to tak někdy vypadá, ale nemyslím, že by to byla pravda.

Na jednu stranu podobné nálady chápu, Petřiny výsledky na grandslamech jsou bohužel dlouhodobě pod jejími možnostmi a když se k tomu přidají její občasné "utrápené" obličeje, působí to všelijak, na druhou stranu vyhrát dva až tři turnaje nejvyšší kvality ročně a stabilně se držet v top 10 není zas taková samozřejmost, jak si pan Knap zřejmě myslí.

Pokud se k onomu zápasu druhého kola Australian Open vrátím,  tak Darja Gavrilová není žádné ořezávátko (39. hráčka světa), má možná životní formu (nedávno vyhrála Hopmanův pohár), už předchozí vzájemný zápas byl hodně vyrovnaný, hrála před domácím publikem, které ji místy až nevybíravě podporovalo, naproti tomu Petra po nemoci, nerozehraná, nenatrénováno podle potřeby... asi každému, kdo tenis trochu sleduje, muselo být už od losu jasné, že Darja v druhém kole smrdí průšvihem, zvlášť když se do toho přidá tréma a svázanost, takže to, že to Petra nezvládla, je blbý, ale nic tragického nebo ostudného.

Jinak obecně si myslím, že Petra chce. Ona moc chce na grandslamech uspět a čím víc chce, tím víc ji to svazuje. A čím víc ji to svazuje, tím je to horší. A čím je to horší, tím víc chce uspět. Je to prostě začarovaný kruh. Třeba Serena Williamsová a Maria Šarapovová mají tu přednost, že jsou psychicky o něco odolnější (ale taky ne vždycky, viz památné semifinále US Open 2015 mezi Serenou  a Robertou Vinciovou) a umějí vraždit pohledem. A Serena když si zařve, tak se do pozoru staví i mrtvoly...

Navíc speciálně Serena má tu ohromnou výhodu, že je to hrající legenda, tenisová polobohyně, takže to s ní spousta hráček prohraje ještě dřív, než se vůbec začne hrát. Petra je na tom v tomhle směru úplně opačně - o ní je známo, že má v úvodních kolech problémy, takže si na ní v téhle fázi turnaje spousta hráček věří víc než by si věřilo třeba proti té Marii nebo Sereně. O to bojovnější musí být, aby vyhrála, to, co vyhrála. A že toho i přes nevýrazné výsledky na grandslamech vyhrála hodně.

Včetně dvou grandslamů. Víc jich za posledních pět let vyhrála akorát Serena W., shodný počet pak pouze Maria Šarapovová, Viktoria Azarenková a dnes již nehrající Li Na. Přičemž Rusku ani Bělorusku by nikdo z nedostatku bojovnosti neobviňoval a přesto na tom nejsou lépe (fakt ne - čtvrtfinále, semifinále a nakonec ani prohraná finále nikoho moc nezajímají, historie se bude ptát jenom na to, co vyhrály), což o poměru sil v současném ženském tenise vypovídá víc než dost a je potřeba, aby to vzali do úvahy všichni ti, co vyšilují, že Petra nejde od titulu k titulu.

Abych tedy odpověděl na otázku z titulku článku páně Knapa: Lvice je pořád tady a touhu rvát se určitě neztratila, to jsme viděli třeba při loňském Turnaji mistryň nebo kdykoliv při Fed Cupu (a ještě mnohokrát uvidíme), jen to někdy zkrátka nejde. Nezbývá než doufat, že to příště půjde. I na grandslamech.