Grandslamové trápení

Od roku 2013 Petra na Grand Slamech nebyla schopná dojít dál než do čtvrtého kola - letos na French Open. Sezony 2013 a 2014 zachraňoval Wimbledon, kde v roce 2013 hrála čtvrtfinále a o rok později ho vyhrála. Jenže i ten padl.

Jenže co teď s tím? Nejčastěji je v souvislosti s tímto skloňovaná jedna odpověď - vyměnit trenéra Davida Kotyzu, eventuálně i psychologa Michala Šafáře. A mě napadá hned několik důvodů, proč by to měla/neměla udělat.

Proč by měl Kotyza odejít

První důvod je zřejmý a padl už v úvodním odstavci - téměř tři roky trvající výsledková krize na Grandslamech. Pokud se hráčka Petřiných kvalit nedokáže takovou dobu na Grandslamech prosadit, je to velký problém. Problém, který není schopna se svým stávajícím týmem vyřešit. Což v žádném případě neznamená, že by Kotyza snad byl amatér nebo své práci nerozuměl, s kterýmiž názory jsem se taky setkal. Nový trenér by neměl přinést nějakou zásadní změnu herního stylu Petry, to ani dost dobře nejde, ale spíš nový impuls a nový pohled na věc. Podobně jako Rob Steckley v případě Lucie Šafářové.

Pak je tu ještě jeden důvod, také velmi důležitý. Kotyza nedávno založil novou rodinu. Kombinovat rodinný život s kočovným životem trenéra profesionální tenistky dost dobře nejde a z dlouhodobého hlediska by na tom nakonec tratily všechny zúčastněné strany - Kotyza, jeho rodina a samozřejmě Petra. Dříve či později by tak jako tak musel odejít, tak proč ne hned?

Proč by měl Kotyza zůstat

Protože je to špičkový trenér. Petra se pod ním dokázala vyšplhat do top 10, dvěma vítězstvím ve Wimbledonu a spoustě dalších titulů. To o jeho kvalitách už něco vypovídá. 

Své práci rozumí a rozumí Petře. Petra o sobě říká, že je "trochu jiná" tenistka, což je a jako taková vyžaduje specifický přístup. Že ne každý trenér se s tím vyrovná je vidět na tom zástupu kondičních, které v krátké době vystřídala a je tady značné riziko, že pokud by od Kotyzy odešla, podobná rotace trenérů by nastala i na jeho pozici. Že by něco takového přineslo pokles výkonnosti a výsledků je nabíledni.

Má s ní svatou trpělivost. Pro trenéra musí být hodně psychicky náročné sledovat svěřenkyni, která je schopna kdykoliv během zápasu přejít od "likvidace" soupeřky k "likvidaci" sebe sama a naopak a to leckdy bez zjevné příčiny a s minimální zásluhou soupeřky. Kotyza se s tím zatím vypořádává velice slušně.

Je to nevratný krok. Pokud by se spolu rozešli, nedá se moc spoléhat na to, že by se k sobě v případě nutnosti zase vrátili. Jak jsem psal výše, Kotyza má vlastní rodinu a je otázka, jestli v případě, že by z toho tenisového kolotoče jednou vyskočil, byl ochoten do něj zase naskočit zpět.

A co Šafář?

Ani tady to není jednoduché. Pro něj jednoznačně hovoří to, že jde o uznávaného odborníka. Kromě Petry se ještě věnuje Jiřímu Veselému a pokud se nepletu, tak sportovní psychologii i vyučuje na VŠ. Proti němu zejména právě to, že má těch aktivit možná až příliš. Určitá revize jejich vzájemné spolupráce by ale rozhodně na škodu nebyla.

Závěrem

Nemám ambici tady dělat nějakou zevrubnou analýzu této problematiky, jen jsem se na to chtěl zaměřit o maličko hlouběji, než je na diskuzi zvykem. Pokud má někdo pocit, že jsem něco přehlédl, směle do diskuze.