Týmové soutěže v tenise

Nedávno zvolený předseda mezinárodní tenisové federace ITF David Haggerty nastoupil do funkce ve velkém stylu - slibuje velké změny a začíná týmovými soutěžemi. Jsou změny vůbec nutné a co jím navrhovaný formát?

Ve stručnosti - David Haggerty navrhuje jakýsi hybrid mezi stávajícím formátem týmových soutěží a formátem, kterým se Fed Cup hrál kdysi, totiž že se celá akce odehrála na jednom místě se všemi týmy. První, resp. první a druhé kolo u DC by se tedy hrály dosavadním způsobem, zatímco semifinále a finále na jednom místě, což by kromě jiného nevyhnutelně znamenalo, že by se hrálo zřejmě pouze dva vítězné zápasy. A v případě DC pravděpodobně i na dva vítězné sety oproti stávajícím třem. 

Co ale vede ITF ke změnám formátu soutěží? Jsou to především dvě věci - nabitý turnajový kalendář a spolu s ním i přetěžování hráčů, a zvýšení atraktivity mezi diváky a samotnými hráči. Pojďme se na tyto dvě věci podívat blíže.

Nabitý program a přetěžování hráčů

Souhlasím s tím, že hráči jsou dneska poměrně přetěžovaní. Ale: týmové soutěže se většiny z nich týkají tak maximálně dvakrát do roka, což je porce čtyř zápasů. Naproti tomu ty nejlepší ženy mají ročně povinných až 13 turnajů (4 GS, 4 PM, 4 P5, TM/WTA Elite) a do žebříčku se jim jich započítává až 16, což znamená, že většina z nich, aby si zajistilo slušné postavení na žebříčku a tak i větší šanci na nějaký úspěch, odehraje ročně okolo 20 turnajů. U mužů to bude podobné, ale tam přesný rozpis neznám.

Z toho vyplývá jednoznačný závěr: týmové soutěže nejsou důvodem přetěžování hráčů a tedy jakákoliv úprava jejich formátu nic moc neřeší. Pokud je zájmem hráčů, aby nebyli přetěžováni, musí se obrátit na "své" hráčské asociace a dotlačit je k redukci a reorganizaci turnajového kalendáře. S tím ale ani nový předseda ITF nic nezmůže.

Atraktivita mezi diváky a hráči

Současný systém doma-venku má mimořádnou diváckou atraktivitu zajištěnou tím, že jeden z týmů hraje doma a má tak zajištěnou podporu domácích fanoušků. Atmosféra na takových akcích tak bývá kolikrát větší než na řadových turnajích. Kdo někdy byl na zápasech našeho Davis Cupového nebo Fed Cupového týmu, tak ví, o čem mluvím. Já na domácí zápasy Fed Cupu v posledních letech jezdím celkem pravidelně a zejména loňské finále mělo atmosféru, kterou se při zápasech hraných na neutrální půdě jen těžko podaří vybudovat. Ostatně právě mizivá divácká atraktivita byl jedním z důvodů, proč se formát Fed Cupu ze soutěže hrané na jednom místě změnil na formát dnešní, který víceméně kopíruje formát Davis Cupu. Ze stejného důvodu se později upustilo i od finále konaného na neutrální půdě.

Atraktivita mezi hráči, to je další problém. Jsem toho názoru, že ta skupina hráčů, které týmové soutěže hrají a hrají je rádi, žádnou zvláštní změnu formátu nevyžaduje a té skupině hráčů, která týmové soutěže hraje buďto jenom kvůli možností hrát na olympijských hrách nebo vůbec, je to celkem jedno a nedá se čekat, že by se jejich postoj se změnou formátu změnil rovněž. Jestli by něco mělo na atraktivitu mezi hráči pozitivní vliv spíš, tak by to bylo udělování bodů za účast v týmových soutěžích, což je ovšem v dikci nikoli ITF, ale ATP, resp. WTA. První jmenovaná hráčská asociace bodování od příští sezony ruší, druhá ho ani nezavedla.

V žádném případě netvrdím, že by současný formát týmových soutěží měl být zachován na věčné časy a nikdy jinak, rozhodně je co vylepšovat, například najít vhodnější termíny, ale na druhou stranu nejsem přesvědčen o tom, že by navrhované změny měly pozitivní účinek.