Zákaz diskusí = selhání bloggera
Svůj názor na současnou blogosféru jsem zde vyvrhl už dříve v úvaze Ukaž mi, co píšeš, a já ti povím..., přesto si neodpustím ještě pár poznámek, k nimž mě ponouká aktuální situace na tomto verbálně-virtuálním bojišti. Nedílnou součástí blogů jsou totiž i ohlasy na výpotky samotných autorů. Diskuse pod články příliš často nesleduji, ovšem sem tam se neubráním (mnohdy skoro sebemrskačskému) pokušení, a do některé nakouknu. O to víc jsem zaskočen faktem, že existují, a občas dokonce dost „významní", bloggeři, kteří pod svými materiály diskusi prostě zatrhnou. Zdá se, že je jich čím dál víc.
Snažím se přijít na kloub tomu, proč lidé, kteří nezřídka prezentují poměrně vyhraněné úsudky nebo sami přispívají do diskusí jiných bloggerů dost ostrými komentáři, nedovolí bláboleníchtivému davu, aby také on k jejich názoru přidal svůj hlas. Vox populi, vox dei - no ne? Výše zmíněné poukazování na hanění a nadávky ze strany debatujících těžko něco vysvětlí. Zvlášť podezřele toto zdůvodnění působí ve chvíli, kdy se autor zaklíná demokracií.
Žijeme ve skvělém světě. Svoboda projevu zaručuje každému vyslovit své přesvědčení, ať už je jakékoli. Je to největší výdobytek západní civilizace, která na něm stojí a s ním také padá. Pravda, existuje zákon, který hovoří o tom, že pokud svými prezentovanými názory kdokoli hanobí rasu, národ, etnickou skupinu či náboženské přesvědčení jiného, dopouští se trestného činu. Stejně tak je na tom ten, kdo totéž činí někomu kvůli politickému přesvědčení nebo proto, že je bez vyznání. A kdo veřejně podněcuje nenávist, například k některé společenské třídě anebo k omezování práv a svobod jejích příslušníků, je vinen dle zákona stejně.
Pokud by policie a soudy konaly řádně svou povinnost, tak by polovina národa touto dobou trávila svůj čas v base a značná část mediálních pracovníků by byla o chlebu a vodě. Stačí si přečíst nenávistné články o hulvátském Topolánkovi, mocichtivém Paroubkovi, nenažraných politických stranách, fundamentalistických náboženských hnutích, přihlouplých ateistech, militantních Američanech, zlodějských Cikánech, nepřizpůsobivých gastarbeiterech, mafiánských boháčích nebo smrdutých bezdomovcích a nahlédnout do diskusí, které se pod těmito perlami bloggerských (či žurnalistických) mozků nacházejí, a dokonce i průměrně inteligentnímu daňovému poplatníkovi musí být zřejmé, že trestného činu podle § 198 se aspoň občas dopouští každý druhý komentující a blogující člověk.
Jestliže je tedy možné se na problém zákazu diskusí pod články dívat z tohoto pohledu, lze připustit, že autoři, kteří k takovému kroku sáhnou, chtějí jen uchránit případné glosátory svých duševních výtvorů před kriminálem. Bohužel, na tomto vysvětlení bude asi pramálo pravdy.
Když jsem v dobách svého bujného a nerozvážného mládí sbíral zkušenosti v prvním komerčním rádiu v našem regionu, patřily k mým oblíbeným moderátorským povinnostem popůlnoční hodiny plné hraní písniček na přání. Tehdy, v průkopnických a pionýrských časech soukromého vysílání, se nehrálo podle předem vygenerovaného playlistu, ale posluchači si skutečně vybírali, co chtějí slyšet. Jestliže byla žádaná muzika na skladě, šla do éteru. Hrálo se všechno - od Bacha po Vlacha.
Jednoho večera zavolal - podle hlasu alkoholem značně nabuzený - posluchač, kterému nešlo vyhovět, neboť požadovaná skupina nebyla v archívu k mání. Protože s naprášeným chlapíkem nebyla kloudná řeč o jakémkoli alternativním řešení, položil jsem mu telefon. Po chvíli volal opět. Scénář předchozího hovoru se téměř do písmene opakoval, jen sluchátko jsem položil o poznání dříve a razantněji. Když zavolal do třetice, řekl mi pouze, že ví, kdo jsem, kde mě najde a že mě zabije.
Vážně to asi nemyslel nebo na svá slova díky etanolovému oknu ve své mozkovně zapomněl, protože dodnes běhám po světě. Přiznávám však, že následující dva tři dny mi nebylo do tance ani do zpěvu. Nemohl jsem se totiž zbavit podivného pocitu, že na mě za každým rohem číhá hrdlořez s dlouhou rezavou kudlou. Od té doby jsem na podobné vtipálky narazil ještě několikrát, dokonce i v diskusi na blogu. Člověk však s přibývajícími léty pochopí, že na rčení „Pes, který štěká, nekouše", je něco pravdy.
Bojí se bloggeři výhrůžek? Mají strach z vulgárních urážek? Obávají se výsměchu? Nesnesou provokace? Proto jsou zakazovány diskuse? Urazit, vyhrožovat a provokovat lze ovšem desítkami nejrůznějších způsobů. Co na tom, že někdo to dělá s primitivní hrubostí a jiný se sofistikovanou rafinovaností. Nejde přece o formu, nýbrž o obsah. Jako by snad výhrůžka smrtí z úst někoho, kdo ji dokáže opsat tak obratně, že nepoužije žádného přímého útoku, byla méně nebezpečná než prosté vyřčení holé věty: „Zabiju tě, svině!" Posuzoval by někdo závažnost uštknutí smrtelně jedovatého hada podle toho, jak je onen plaz dlouhý nebo jakou má barvu?
Všichni, kdož se rozhodnou vlézt do bloggerského ringu, mají sladkou výsadu rozdávat rány na všechny strany. Dokonce i podpásové údery jsou některým tolerovány, neboť pokud by nebyly, značná část článků a diskusí by byla vzápětí po uložení na server odstraněna. Každý boxer však dobře ví, že když chce nějakou tu pecku rozdat, musí počítat také s tím, že občas i na jeho bradu, nos či solar plexus dopadne zásah, který může sakramentsky bolet.
Připustíme-li existenci nároku na svobodný projev (a ten je garantován Ústavou), připouštíme zároveň, že každá myšlenka má nezadatelné právo být vyslovena. I ta sebehloupější, sebevíce urážející a hanlivá slova mohou zaznít, protože z pohledu tohoto práva mají stejnou cenu jako vybroušené filozofické teze nejbystřejších myslitelů. Koneckonců - volební hlas geniálního vědce nebo spisovatele má rovnocennou váhu jako volební lístek, jenž hodí do urny poloviční analfabet, který stěží zvládl pomocnou školu. Tohle je demokracie (naštěstí i bohužel). A pokud má existovat i nadále, je jakýkoli zákaz, odůvodněný tím, že někoho uráží výroky kohosi druhého, jen zpupným šlapáním po základním principu systému, v němž žijeme.
Je obecnou pravdou (a zároveň pravidlem), že jakmile se utlačovaní dostanou k moci, změní se v utlačovatele a uchýlí se k totalitářským praktikám, jejichž cílem je chránit vydobyté pozice. Proto se také menšiny, jejichž cílem je odstranění předsudků, stávají nesnášenlivými a minority prosazující mír militantními.
Začíná to nenápadně. Třeba tím, že pod nějakou záminkou zabrání diskusi. Možná si nejsou tak docela jistí tím, co hlásají. Hledají půdu pod nohama. Po ničem jiném netouží, než stát alespoň na chvíli na pevné zemi...
Drahomír Kvasnička
Jestliže existuje Bůh, musí mít podobu hladké hladiny rybníka
„Chce to jen zavřít oči, a vidím racky, jak krouží v závratné výšce.“ Roger Waters, David Gilmour (Pink Floyd)
Drahomír Kvasnička
Na jedné straně medaile, na druhé děti, které nezvládnou kotoul
Česká výprava se vrací z olympiády v Londýně se zvednutou hlavou. Sportovci vybojovali deset medailí.
Drahomír Kvasnička
Vypadáš jako nádherná loď, moje milá
„Zdálo si mi, že ten okamžik je neskutečný – vidím její obličej ve světle lampy, tak nezměněný...“ Bob Dylan
Drahomír Kvasnička
Chtěl bych se podobat bezlistým stromům
„...ptáci nezpívají, vítr se nehýbe, domy po obou stranách ulice stojí mlčky.“ Rabíndranáth Thákur
Drahomír Kvasnička
Byl jsem svědkem dokonalé zkázy
„Připadal jsem si jak v pekle. Možná jsem byl v pekle.“ Charles Bukowski
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Prodej pozemek Bydlení, Třeboň, Branná
Hrachoviště
4 937 600 Kč
- Počet článků 417
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1894x
counter
counter
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené články
- Henryho prdel
- Pravda o katolické církvi
- Interview s panem cenzorem
- Geert Wilders: Selhání multikulturalismu a jak zastavit příval