Kdyby lidská společnost připomínala krajinu, nejspíš by se podobala planině kdesi u Verdunu během první světové války - zem, rozrytá tisícovkami granátů, plná kráterů a děr, mrtvých a roztrhaných těl, zákopů a vystrašených vojáků, kteří střílí do dáli na (často jen tušeného) nepřítele při každém sebenepatrnějším pohybu. Nepřítel, jak už to ve válkách bývá, je vždycky ten druhý, ten jiný, ten odlišný, ten zlý, ten zákeřný, ten úskočný, ten proradný, ten hrubý - ten hajzl, který stojí na opačné straně. Nepřítel brání odlišnou zemi, kulturu, jiného boha, krále, filozofii a názory, mluví jinou řečí, chrání se zbraní v ruce jiný život, může mít jinou barvu kůže, vlasů nebo očí. Nepřítel je ten, kdo se nachází za nějakou hranicí, v zóně, která není naše, není akceptovatelná, která je nepochopitelná a cizí.
Je s podivem, že v době, kdy má kdekdo plná ústa "svobody slova a projevu", existuje stále víc policajtů a cenzorů, kteří určují, kde se hranice této Svobody nachází. Víc a víc kontrolorů vymezuje území, kde je Svoboda přípustná a upřesňují, jaká její forma je ještě dovolená. A nemilosrdně označují místa, kde už tato Svoboda neplatí. Soudí, která slova a věty jsou košer a rozhodují, které výrazy mají punc čehosi temného, špinavého, hříšného, protivného a nepřátelského.
A aby zabránili znečistění, postaví tito ochránci Svobody zdi, mezi něž ji vměstnají, napasují, seřadí do úhledných šiků pod jeden prapor, zprůměrují, odbarví, přistřihnou jí frizúru a na oči nasadí brýle s kouřovými skly. Vše, co se nachází na touto vytýčenou bariérou, je nepřátelské. Je třeba po tom střílet, je nutné to zahnat pryč, zastrašit, převychovat, ukáznit, izolovat, vymazat. Tvrdí: „Vždyť MY chráníme všechny slušné a spořádané občany!"
Stejně jako jsem se tu před časem ptal, proč někteří blogeři zakazují diskuse a později i na to, zda slovo „poštěváček" patří mezi korektní výrazy, mohl bych se podobně tázat, jestli mimo svobodu slova (za její povolenou hranicí), vně zákonného území SVOBODY, spadají také vulgarismy - například slovo „hovno." Odpovědi na všechny otázky vyznívají velmi podobně...
Před pár dny jsem stvořil ANALOGII, kde lejno hrálo hlavní roli, a umístil ji na svůj blog. Mohl jsem samozřejmě vybrat cokoli jiného, nic ovšem nesplňovalo "přísné" požadavky na závěrečnou pointu tak dokonale jako (ano, správně!) výkal. A onen exkrement se stal mazlavým kamenem úrazu, slovem, jež je třeba vyobcovat z teritoria svobodného projevu, výrazem, který nemá právo na zveřejnění.
„...Vas posledni prispevek jsme s kolegy preradili na Vas osobni blog, pro nizkou informacni hodnotu a prilis mnoho vulgarismu." S tímhle vzkazem adminů se setkávám na idnesu stále častěji. Hlídací psi zavětří a od bran svobodného světa zaženou nepřítele, který tam, dle jejich subjektivního mínění, nemá co pohledávat. A mě už to vážně zmáhá. Jsou to roboti, kteří nikdy nechodí na záchod? Myslí si, že hovna prostě neexistují? Nebo by neměla existovat?
Když svého času čelil americký prezident Bill Clinton skandálu kvůli románku se stážistkou Monikou Lewinskou, skoro všichni horliví zastánci svobody, pravdy, slušnosti, víry a kdovíjakých křesťanských ctností, ho málem kamenovali. "Pokrytci! Vidíte třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nevidíte! Nejdříve vyjmi trám ze svého oka, pak teprve prohlédneš, abys mohl vidět třísku v oku svého bratra," - tak nějak to prý říkal Ježíš... Myslím, že by Kristus viděl causu Lewinská podobně jako herec Jack Nicholson, který se k aférce postavil úplně jinak - jako zdravě myslící, soudný člověk. Prohlásil: „A vy byste chtěli prezidenta, který nešuká?"
Zeptám se podobně: „A vy byste chtěli svět (blog) bez vulgarit?" Je opravdu někdo tak bláhový, že mu vadí slovo, které označuje produkt obyčejné, každodenní lidské potřeby? I kdybych v některém z článků použil jakýkoli jiný výraz, například slangové označení pohlavních orgánů, bude to jen a jen slovo - nálepka, nic víc. Je-li administrátorská rada tak přecitlivělá, že takové slovo nesnese, nemá na svých místech co pohledávat. Chirurg, jemuž se třesou ruce, který špatně vidí, nemůže přece operovat, neboť s nemocnou tkání vyřízne i zdravý orgán a zabije celý organismus...
Ovšem i když vulgarita projde cenzorským sítem, článek ještě zdaleka nemá vyhráno. Pak totiž mohou přijít ONI - křesťané, muslimové, komunisté, socani, pravičáci, náckové a stovky dalších, jejichž požadavky se zamaskují za ustálenou frází „nízká informační hodnota." Každý z nich může křičet, že ho v článku něco uráží. Má snad autor kvůli tomu, že se ONI cítí dotčeni nějakým výrokem, mlčet? Existuje nemálo lidí, kteří se cítí uraženi, vysloví-li jiný člověk JAKÝKOLI názor odlišný od toho jejich. Mají proto VĚTŠÍ právo na svobodu?
Čert vem ekonomickou krizi! To není ten nejčernější mrak, který obestírá tuto planetu. Pomalé utahování šroubů, zužování mantinelů, standardizování myšlení a vytváření nepřátel z těch, kteří se vymykají běžným konvencím a širšímu průměru, to je největší mor doby! Možná se pletu, snad slyším trávu růst, ale nemohu si nevšimnout schizofrenního přístupu ke svobodě slova a projevu. Zní to jako prachobyčejné klišé, ale svoboda slova JE skutečně náš nejcennější poklad, vykoupený krví našich předků. A mám stále neodbytnější dojem, že ho směňujeme pod rukou za pochybný pocit klidu, falešného, konzumního štěstí a pofiderní jistoty. Ustoupili jsme muslimským fanatikům a bojíme se vysmát jejích zrůdné a násilnické víře, pomalu ustupujeme i těm křesťanským, jejichž vyznání není o nic méně militantní. Navenek se to jeví jako paradox, ale ze stejného důvodu můžeme brzy ustupovat i fašistům a neostalinistům...
Ale nebojte se - ani si toho nevšimnete...
