Je to skoro jako kouzelnický trik s kartami. Čáry máry fuk – a srdcový kluk se nenadále změní před užaslýma očima v pikovou devítku. Pak udělá iluzionista další nepatrné gesto a je z ní kulový král. Jak působivé!
Měsíc co měsíc najdu ve schránce městský magazín. Radní naší krajské aglomerace se v něm chválí, co báječného zase pro své občany udělali, nebo co se v nejbližší době vykonat chystají. Nečtu to. Jsou to žvásty. Ale nikdy si nezapomenu nalistovat dvoustranu, kterou lemují dva fascinující barevné sloupky. V jednom je jmenný seznam dětí, které prošly na místním magistrátu „vítáním do života“, ve druhém jsou jména těch, kteří slaví v daném měsíci devadesáté a vyšší narozeniny.
Co se týče počtu položek v obou sloupcích, většinou je to skoro fifty-fifty. Je ale úchvatné, jak se s časem mění křestní jména na obou stranách věkového spektra.
Ještě před čtyřiceti lety by mezi čerstvými přírůstky normalizační porodní vlny převažovala (nebo měla nezanedbatelný podíl) jména s tradičními slovanskými příponami „mír“ a „slav.“ Snad to měl být hold našim osvoboditelům. Kdyby vyhrál válku Hitler, mohl být seznam plný Horstů, Jürgenů, Helmutů nebo Adolfů...
Na základní i na střední škole jsem měl mezi spolužáky vždycky několik Jaroslavů a Miroslavů, a k tomu nějakého Vladimíra (včetně ženských variací). Mezi pěti desítkami mrňat z posledního čísla magazínu, není takové jméno ani jedno. Je to dlouhodobý trend. Snažíme se být světoví a tak české děti vstupují do života s komickými jmény jako Charlotta, Letizia, Ellen, Maria-Claire či Jean-Pierre. A k tomu s příjmením Vomáčková, Střapáčová, Vykydaná nebo Buriánek.
Ale proč ne. Proti gustu žádný dišputát. Pokrok nezastavíš… Podobné je to na druhé straně. Odcházející generace s sebou bere do hrobů jména jako Antonie, Božena, Františka nebo Filomena.
Je to fascinující proces. Karetní trik zručného kouzelníka, natažený do několika generací. Změna je v okamžiku, kdy se odehrává, nepostřehnutelná. Metodu iluzionisty nikdy nedokážete odhalit. Znovu a znovu může opakovat svoje kouzlo a pokaždé se karta změní.
Možná, že budu za padesát roků figurovat ve sloupci s označením „Jubilanti“ a budu se nostalgicky dojímat jmény svých vrstevníků – Karel, Blanka, Dušan, Hana, Igor, Iveta, Josef... A ve sloupci na druhé straně už nebudou Adély, Elišky, Adamové a Matějové, ale Mohamed, Abdul, Ahmed, Fatima nebo Omar.
Není třeba se bát. Jednou odejdou i oni a nahradí je Li, Wang a Chang…
