Možná právě teď přemýšlíte nad vánočními dárky. Třeba vás napadlo, že své nejdražší (či svému nejmilovanějšímu) nadělíte permanentku do fitka. Stejně už půl roku mele o tom, že se sebou musí začít něco dělat, tak aspoň bude muset. Ale je to opravdu dobrý nápad?
Stalo se to před rokem. Pod stromečkem jsem našel poukaz na týdenní cyklus v posilovně. Byl jsem sice stále ve skvělé kondici, vždyť před třiceti lety jsem na základní škole dělal dva roky judo, ale rozhodl jsem se, že to zkusím. Stačilo zavolat trenérce Pavlínce a domluvit se na termínu, kdy si mě vezme do parády. Naštěstí jsem si tehdy psal deník, takže stačí otevřít téměř rok staré stránky...
Pondělí
V sedm hodin ráno jsem se ztěžka vyhrabal z postele. Vypil jsem extra velký hrnec kávy a doufal, že mě kofein řádně nakopne. Do fitka jsem jel samozřejmě autem – proč zbytečně plýtvat energií, kterou budu potřebovat na běhacím pásu a pod činkou.
Trenérka Pavlínka měla postavu bohyně, jiskřivě zářící oči i úsměv. Začíná to fakt dobře! Postupně mi předvedla, jak se správně protáhnout, seznámila mě se stroji a ukázala, jak na nich efektivně cvičit. Bylo to mimořádně inspirující. Povzbuzovala mě, když jsem se vzpínal a hekal při posilování břišních svalů. Myslím, že mě čeká fantastický týden!
Úterý
Začal jsem den opět pořádnou dávkou kávy. Když jsem přijel do posilovny, laškovně jsem se Pavlínky zeptal, na čem dneska zapracujeme. Řekla, že si dám nejdřív pár cviků na posílení nohou.
Přinutila mě uběhnout asi dva kilometry na pásu a když jsem z něj s roztřesenými koleny slezl, ještě jsem musel ulehnout pod speciální stroj, kde jsem nohama tlačil ke stropu aspoň metrák železa. Pak jsme šli zapracovat na „vršku.“ Odměnou za tvrdou dřinu mi byl její sympatický úsměv. Mám pocit, že ty litry potu za to stojí. Cítím se skvěle. Můj život dostává nový rozměr a směr.
Středa
To je zvláštní. Jediný způsob, jak si ráno mohu vyčistit zuby, je přilípnout kartáček na poličku a pohybovat po něm ústy. Prsní svaly mě bolí tak, že nejsem schopen ani točit volantem. Při parkování před fitkem jsem trpěl víc než při Čapkově komentování fotbalu.
Pavlínka mě tentokrát nepřivítala s úsměvem – prý nejdu včas. Když jsem při cvičení hekal bolestí, obořila se na mě, že můj křik obtěžuje ostatní cvičící. Najednou mi nepřipadá jako bohyně, ale spíš jako monstrum. Znovu zopakovala, že mi pomůže, abych se dostal do formy. Taky pindala spoustu dalších pitomostí.
Čtvrtek
Ta kráva už na mě čekala! Se sadistickým výrazem ve tváři a krutě semknutými rty! Zavrčela, že jdu o půl hodiny později. Marně jsem se snažil vysvětlit, že mi tak dlouho trvalo zavazování tkaniček u bot.
Naordinovala mi cvičení s činkami. Když na chvíli odešla, utekl jsem a schoval se na toaletě. Poslala nějakou hubenou husu, aby mě našla a pak mě za trest nechala půl hodiny makat na veslovacím stroji.
Pátek
Nesnáším tu kozu víc než kohokoli jiného na světě! Hloupá, anorektická cvičitelka aerobiku a trenérka! Pche! Kdyby se mé tělo mohlo bezbolestně pohybovat, asi bych ji praštil.
Dneska chtěla, abych zapracoval na tricepsech. Ale já, sakra, nemám žádné tricepsy! A žádné ani mít nechci! Na běžeckém pásu jsem byl už tak vyřízený, že jsem se nechal vymrštit a přistál na ploché hrudi výživové poradkyně.
Sobota
Ďábel mi dnes nechal vzkaz na záznamníku. Pronikavým hlasem pištěl, proč jsem se dnes neukázal v posilovně. Prý jsem rozbil celý tréninkový plán a budeme muset začínat znovu.
Kdybych měl v sobě aspoň špetku energie, asi bych šel do fitka a rozbil jí hlavu činkou. Jenže já jsem neměl ani tolik síly, abych na dálkovém ovladači přepínal kanály a tak jsem strávil devět hodin naprosto paralyzovaný u Šlágr TV.
Neděle
Nejhorší týden v mém životě je u konce. Ač bezvěrec, modlím se k bohu, aby se už toto peklo nikdy neopakovalo.
Taky už vím, co dám o vánocích ženě pod stromeček. Instruktor s přezdívkou Drtič, kterého jsem v posilovně během uplynulých dní potkával, bude jistě dárkem, na který do smrti nezapomene…
Psáno pro portál SportRevue.cz
