O dvojím metru

Byli jste někdy za toho špatného? Ať jste udělali cokoliv, vždycky to bylo špatně. A ještě vám vyčítali postraní úmysly. Nebo třeba ve škole. Špatně jste se zapsali a každá lepší známka "musela" být podvodem. Nezáleželo na tom, že jste se učili, učitelé tomu prostě nevěřili. Nebo v kolektivu. Něco se nepovede a je to vaše vina. I kdyby to bylo špatné počasí. Zažili jste to? Jestli jen kroutíte hlavou, pak si můžete gratulovat. Je to pořádná pakárna. A pokud patříte mezi ty, kdo s tím mají zkušenost, víte to z první ruky.

Když se to stane jednotlivci, je to špatné. Když to společnost přijme jako "normální" je to zvrácené. Vždyť Falešné váhy se Hospodinu hnusí, poctivé závaží jej potěší (Př 11:1). A pokud se dvojí metr stane běžnou součástí mezinárodní politiky, tak máme na malér zaděláno. A ukrajinský rozkol ukázal v plné nahotě pokrytectví Západu. Před 20 lety byl Západ tím kdo měl hodnoty a vážil si pravdy. Tedy alespoň ve srovnání s komunistickým blokem to tak vypadalo. Jenže Západ uspěl a komunismus rozdělil rovnoměrně bídu a když už neměl ani tu, zmizel v propadlišti dějin. Komunistický blok se rozpadl a Říše zla skončila na kolenou. Zlomená a zbavená lesku. Vypadalo to tak nádherně. Začátek nové éry.

Jenže dodnes mi zní v uších věta z Barbara Conana: Vítězství prověří člověka víc než nejsilnější protivník. Ta věta je tak strašlivě pravdivá. Západ uspěl a porazil komunismus. Mimo jiné i pravdivostí a otevřeností. Protivník zmizel a jeho roli brzdy špatných a nemorálních činů, mělo převzít mezinárodní společenství a naše "západní" hodnoty. To že selhalo mezinárodní společenství nebylo ani překvapivé ani neočekávané. Ale selhání role západních hodnot je zarážející. Vlastně mnohem víc zarazí pokrytectví, které západní elity provozují. Hlásají pravdu a svrchovanost států. A pak si jen tak jdou zaválčit do Iráku. Prý chemické zbraně. Asi dřív uvidíme císařovy nové šaty. Nebo při úklidu Pentagonu našli staré účtenky? To není obhajoba Saddáma Husseina. Byl to grázl. Ale mi jsme klesli na jeho úroveň a ztratili právo ho soudit. Lhář nemůže soudit lháře.

A co Ukrajina? Na Krymu proběhlo referendum. Pravděpodobně jedno z nejčistších referend za poslední roky. Ale západ ho prý neuzná. Mezinárodní právo obsahuje i "právo na sebeurčení". To nejsou slova Vladimíra Putina, ale Luca Zaii, guvernéra italského regionu, ve kterém se nacházejí Benátky. Regionu, který pořádá referendum o nezávislosti ve stejné době jako na Krymu. A vůbec ho netíží, jestli italská ústava něco podobného připouští. Podobné potíže má i Španělsko. Baskický odpor ke španělskému "žaláři národů" je všeobecně známý. Ale méně už se ví, že zaječí úmysly mají i katalánci. Což už je problém. Katalánsko tvoří 1/4 španělských daní a pokud se odtrhnou, bude zbytek Španělska vzhlížet k ruské životní úrovni jako k nedosažitelné metě.

Západ si musí rozmyslet jestli chce právo na sebeurčení národů nebo neměnné hranice. Jestli chce pravdu nebo se bojí kritiky. Musí si vybrat jaké hodnoty zastává. Jinak zůstane jedinou hodnotou pokrytectví. A kázaní o morálce nebo právu bude jen prázdnou a falešnou frází.