Mýty a výmysly dopravních psychologů

Když začne ministr dopravy mluvit o drakonických trestech je to důkazem jeho levičácké orientace. Holt řidiči jsou taky paraziti, že ČSSD. Ovšem když se přidá odborník, pak je to buď ukázka neznalosti nebo grantové prostituce.

Článek pana Zámečníka mě zvedl ze židle jako máloco v poslední době. Když roznáší mýty a lži Franta od vedle, je to úsměvné. U politika to patří tak nějak ke koloritu. Ale u odborníka je to cílená manipulace. A nevím jestli je horší leštit kliky s vidinou dalších grantových peněz nebo upřímě věřit, že všechny nehody zakážeme a nastane ráj. Jenže nenastane. Nastane další kolo likvidace slabých a chudých. Těch kteří se bojí bránit a těch, kteří si to nemohou dovolit. Že to není pravda? Ale kdež. Ve vsi se opravuje, je tam třicítka a děda jede padesát jako posledních X let. No a šup papíry do čistírny. Že si nedojede k doktorovi? No a, vždyť je to tenhle ten pirát. A nákupy taky nepotřebuje, může se jít pást. Stejně splácí pokutu, tak za co by nakupoval? Zamyslete se, než budete oslavovat nové represe. Často trefí ty nejslabší.

Aby podobná zvěrstva obhájili a prodali veřejnosti, vypouští odborníci řadu mýtů, manipulací a účelových lží. Na pár se podíváme a rozklíčujeme je.

Mýtus první: Agresivita roste. Tohle zaklínadlo slouží jako beranidlo k jakékoliv represi. Ale pozor agresivita bývá často zaměňována za agresi. Agrese je napadení, agresivita je míra ochoty agresi použít. Nic se neděje, jenom jsem naštvaný. Netroubím, ale vidím rudě. Agresivita nikoho nezajímá (kromě psychologů :-), dokud se neprojeví agresí. A agresivního chování na silnicích ubývá. Lidé se vyjezdili. Za agresivní bývá manipulován spěch, neznalost, nízká empatie. To nejsou sice velké ctnosti, ale agresivita to není a agrese už vůbec ne.

Mýtus druhý: Blikání a podjíždění je agrese. Někdy může být, ale ne vždy a rozhodně ne většinou. Je rozdíl mezi: "Dovolíte prosím?" a "Uhni ty hajzle", i když oboje žádá o uvolnění průchodu. V použití světel jsou také zásadní rozdíly. Blinker s přiměřeným odstupem je blíž tomu prvnímu a blikání o život s čumákem na kufru tomu druhému. Podobně podjíždění. U agrese jde o emoce, nandat mu to. Ale na silnici většina řeší jak dojet. Včas a bezpečně. Je dost netrpělivých řidičů, ale málo agresivních. 

Mýtus třetí: Rychlost. Královská disciplína manipulace. Proto jí rozeberu trochu víc. Kdekdo mluví o nedodržování rychlosti a jak je to nebezpečné. A pak začne mluvit o povolené rychlosti. S takovým člověkem se nebavte, je to sprostý lhář. Existují tři rychlosti:

A) Zákonem povolená rychlost. Číslo na ceduli, měla by říkat něco o těch dvou dalších rychlostech, ale v Čechách spíš řekne, kolik si kdo potřebuje přilepšit do rozpočtu. Ve statistikách nehodovosti vůbec nefiguruje a nemá žádný vliv na nehodovost. Přejetím čáry u Rozvadova jste automaticky uschopněni jet neomezenou rychlostí. Dálnice stejná, auto vám taky nikdo nevylepšil, nedostali jste žádný trénink a přesto můžete...

B) Rychlost přizpůsobená dopravně technickému stavu vozovky. To je maximální rychlost kdy na čisté, opravené  a suché vozovce ještě nevyletíte. Něco starých zkušeností: ve Francii 70 na 60 v odbočovacím pruhu a málem jsem vyletěl. Dodneška tam mám ze značek respekt. Čechy tak 2007. 160 na 60 kvůli údajným hrbolům na rychlostní silnici. Nic, nula. Tohle už nemám potřebu provozovat, ale nemusím zdůrazňovat, že takovéhle značení respektu nepřispívá.

C) Rychlost přizpůsobená stavu vozovky. Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme? Do nejbližší škarpy! Protože řidič kouká po cedulích a kašle na silnici před sebou. Tohle žádná značka nevyřeší a pokud jste mimo silnici, je to důkaz, že už to bylo moc.  Pokud přehlédnete značku, možná to bude přestupek. Pokud přehlédnete námrazu, možná to bude přehlédnutí poslední.

Rychlost není ani nejčastější příčinou nehody (viz tabulka). Je až pátá a šestá. A nejde to dávat dohromady. 5. je o nevyježděnosti řidiče a špatném odhadu. Až 6. je o rychlé jízdě, ale ne vůči předpisům, nýbrž silnici. (Zdroj: policejní statistiky)

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

Mýtus čtvrtý: Démon alkohol. Dáš si jedno a pojedeš jak blb. Všechny okolo zabiješ. Hloupost! V cizině jsem si zajezdil v limitu tam povoleném pod vlivem (ano sladká Francie :-). Pivo nebo skleničku vína po obědě nepoznáte. Když dáte dvě tři, už to drobet znát je. Ale člověk není zvíře. Necháte si větší rozestup a maximální rychlost není povinná rychlost. A do půl promile hodnotíte věci podobně jako za střízliva. Proto tam ten limit mají. Nejsou hloupí. Ví že naštvaný telefonát od manželky je horší než 2 piva. No my tu máme 0. Tak na to pamatujte. Tenhle mýtus není o promili a víc, tam jste na nejlepší cestě do rakve.

Malá technická: do 0,24 promile (včetně) je měření neprůkazné a máte ústavní právo neodpovědět na otázku zda jste pili. A nesmí se to považovat za přiznání. 

Mýtus pátý: Kašleme na předpisy. Tohle není úplně mýtus. Máme spoustu předpisů a vidíme nefunkčnost mnohých. Přidávání dalších to nezlepší. Řidiči speciálně nevěnují moc pozornosti liteře zákona, ale dost ctí ducha zákona (bezpečnost a plynulost provozu). Řidič nepotřebuje dodržovat milión nařízení. Potřebuje dojet živý a zdravý na místo určení. A drtivá většina to přeje i všem okolo. Džungli dopravních předpisů je potřeba prosekat a ne tam sázet další stromy.

Mýtus šestý: Vyšší pokuty to spraví. Ani omylem. Máme jedny z nejvyšších pokut v Evropě i v absolutních číslech. Po přepočtu na paritu kupní síly jsme snad 3.(!) nejdražší stát v Evropě. A pořád nic. Máme bodový systém ostřejší než Německo. A zase nic. Zato Ústavní soud zrušil dolní hranice některých pokut jako protiústavní. Ne jako protiústavně nízkou, ale jako protiústavně likvidační. A dá-li Bůh, zruší i důl na peníze zvaný správní delikt provozovatele vozidla. Likvidační pokuta za něco co nikdo nebere jako problém, prostě situaci nezlepší. Jen vzniká trhlina mezi státem a občany.

Mýtus sedmý: Dejte nám víc peněz a spravíme to. To je lepší ty peníze dát bezdomovcům. BESIP a CDV jsou součástí problému, ne řešení. Potřebujeme spravené silnice a dobře značené ostré zatáčky. To ušetří víc životů než všechny dopravní výzkumy. Dopravní buzeraci zařídí politici i bez odborníků. A odborníci, kteří pracují na užitečných věcech jako je odpouštějící infrastruktura, ti sedí jinde...

Není to vyčerpávající seznam. Ale ukazuje nejčastější mýty a manipulace. Až je zas nějaký lump nebo odborník vytáhne, buďte připraveni. A nenechte se oblbnout.