Je Bible důvěryhodná - Nový Zákon?

Než se pustíme do témat, o kterých Bible mluví, je potřeba si položit tu nejzákladnější otázku. Je Bible důvěryhodná? A má nám vůbec co říct? Je to jen sbírka starých příběhů nebo se jedná o živou knihu, která adresně promlouvá k dnešní generaci?

Důvěryhodnost zdroje nabyla ve světle nedávných událostí opět významu. Tak jako by se dnes nikdo rozumný nenapil z neznámé láhve alkoholu, tak je podobně nerozumné čerpat z neznámého duchovního pramene. A to se samozřejmě týká i Bible. Metanol v láhvi povede k fyzické smrti a stejně tak falešné učení způsobí smrt duchovní. Proto se i my zaměříme na původ Bible a podíváme se jak vznikala. V zájmu objektivity se nejprve seznámíme s měřítky, která poté použijeme na všeobecně přijímaná díla starověku. A na závěr je aplikujeme na Bibli.

Prvním důležitým měřítkem je časový odstup mezi popisovanou událostí a samotným zápisem. Lidé ve starověku měli lépe vycvičenou paměť (drahý papyrus/pergamen a méně rozptýlení typu televize) a tak určitý odstup nevadí, avšak stále platí, že kratší odstup od popisované události vede k vyšší důvěryhodnosti. Druhým faktorem je motivace autora - co získá pokud bude lhát a co ztratí, pokud bude mluvit pravdu. Důležitá je i stálost textu v průběhu času, která potvrzuje, že pracujeme se stejným textem jako autoři. Stálost textu v základním jazyce doplňuje soulad různých jazyků (překladů) a jejich stálost v čase. Významným argumentem je soulad s dalšími zdroji, shoda s dobovými reáliemi (ale zde narážíme na naše omezené znalosti) a případné citace zkoumaného textu v jiných dílech.

Všechny spisy, které máme z období starověku, jsou dnes k dispozici pouze ve formě kopií z pozdější doby. Originál není k dispozici u žádného z těchto děl. Přesto je považujeme za věrohodné. A to i přes obrovský časový odstup nejstarších dochovaných kopií. Např. Aristotelova Metafyzika je k dispozici pouze v kopii z období kolem roku 1100 a Aristoteles zemřel roku 322 Před Kristem - což dělá přibližně 1400 let mezi originálem a nejstarší kopií. K dispozici máme 5 kopií a to je velmi omezený počet pro textové srovnání ^[1]. Podobně jsou na tom Caesarovy Galské války, historické spisy Herodota, Tacita a Suetonia. Jak je na tom Bible? K dispozici máme více než 5300 rukopisů a z toho 30 z období 2. a 3. století ^[1]. I v tomto případě se jedná o kopie a originály se nedochovaly. Nejstarší rukopis pochází z období kolem roku 120 a obsahuje část Janova Evangelia ^[3]. Z tohoto období máme také svědectví o autorství evangelií od Papia a o něco pozdější (~ roku 180) svědectví od Irenaea ^[2]. Můžeme tedy konstatovat, že historického materiálu k Bibli je dostatek a pokud chceme měřit stejným metrem, nezbývá než prohlásit jej za více než dostatečný.

Další oblastí je motivace autorů zkreslovat pravdu. Ve starověku bylo velmi běžné přehánět své úspěchy a minimalizovat až zatajovat ponižující neúspěchy. Například Egypťané raději vynechali 200 let své historie, než by ve svých kronikách přiznali nadvládu Hyksósů ^[1]. Podíváme-li se na Nový zákon, získáme diametrálně odlišný pohled. Apoštol Pavel se pustil sám do sebe a nazývá se nejmenším apoštolem (1.Kor 15:9) a Lukáš (Pavlův přítel a blízký spolupracovník) v knize Skutků popisuje pronásledování prvních křesťanů včetně významného Pavlova podílu. Všechna evangelia otevřeně přinášejí Petrovy poklesky a zvláště výrazně jsou vyjeveny v Markově evangeliu, které sepsal Petrův učedník Marek. Chyby ostatních učedníků, jejich dotazy a nevíra jsou silně vetkány do všech evangelií ^[2]. Můžeme tedy usoudit, že zápis evangelií probíhal velmi pečlivě a autoři se snažili o maximální autenticitu. Zároveň je velmi nepravděpodobné, aby se tyto negativní informace zachovaly v plné síle po delší dobu. Jedenáct apoštolů zahynulo mučednickou smrtí a dvanáctý strávil nespecifikovanou dobu ve vyhnanství na pustém ostrově. Apoštol Pavel byl dvakrát kamenován a několik let byl vězněn. Štěpán byl ukamenován a další učedníci trpěli různými ústrky včetně otevřeného násilí. V tomto světle se jeví účelové zkreslení jako krajně nepravděpodobné, protože autoři neměli naprosto nic, co by mohli získat sepsáním a šířením Ježíšovy zprávy, zato měli hodně co ztratit ^[2]. Evangelia a dopisy Nového zákona tak byly sepsány velmi krátce po skutečných událostech a je oprávněné je považovat za přesné popisy skutečných událostí.

Brzké sepsání podporují i 3 obsahové prvky:1) Absence zmínky o zničujícím požáru Říma z 19. června 64 ^[8]a následném pronásledování křesťanů za císaře Nerona, které by se jinak nutně objevilo v dopise Římanům. Je nepředstavitelné, že by jinak citlivý a velmi pečlivý Pavel nereagoval na takto tragickou událost ani jedinou zmínkou. 2) Absence zmínky o dobytí Jeruzaléma a zničení Chrámu římskými vojsky Tita Flavia Vespasiana roku 70. Lukáš popisuje Ježíšovo proroctví o osudu Jeruzaléma - Lu 21:20-24 - a tento až pedantský přesný autor by zmínil naplnění Ježíšova proroctví. Zvláště když se jako klíčové ukázalo varování, aby lidé z venkova nechodili do obleženého Jeruzaléma. Dovnitř je Titus nechal volně projít, ale jako součást promyšlené strategie vyhladovění, je ve městě uvěznil a znemožnil jim odejít ^[7]. Ačkoli se pro Římany jednalo méně významnou událost, pro Židy to byla národní tragédie srovnatelná např. s vyvražděním a zbouráním Prahy pro Čechy. 3) Apoštol Pavel je na konci knihy Skutků živý a v domácím vězení. Víme, že byl popraven kolem roku 62 ^[2] a tedy i kniha Skutků byla sepsána před tímto rokem. Ovšem Skutky jsou druhým dílem Lukášova záznamu a tím pádem muselo být napsáno Lukášovo evangelium ještě dříve. V této době však ještě žilo velké množství očitých svědků a tak by Lukáš jen těžko mohl psát nějaké výmysly.

Pro důvěryhodnost jednoho zápisu je vhodné mít i záznamy od dalších autorů, kteří nemají nic společného s původním autorem. Úplně nejvíce se cení autor, který je otevřeně nepřátelský, protože ten nemá žádný důvod podporovat původního autora a obecně se u něho očekává zvýšená krititičnost ^[2]. Podívejme se tedy zda existují i jiná než Biblická svědectví. Prvním autorem je Flavius Josephus, židovský historik, který napsal ve svém díle Dějiny Židů z roku 93/94 ^[4]: V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Jeho způsob života byl dobrý a byl znám jako ctnostný. A mnoho lidí z Židů i z jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k ukřižování a ke smrti. Říkali, že se jim zjevil třetí den po ukřižování a že byl živ, podle toho byl pokládán za Mesiáše, o němž proroci předpovídali zázraky. Druhým významným autorem je Plinius, který se roku 112 ptá císaře Trajána jak má potlačovat křesťanství ^[5]. Důležitá je část zmiňující oslavy Krista jako Boha, protože tím jednoznačně vyvrací možnost pozdější mytologizace Ježíše Krista a ukazuje historický pohled krátce po událostech zapsaných v Novém zákoně. Třetím autorem je římský historik Tacius, který křesťanstvím otevřeně pohrdal. Přesto však zapsal Krista jako původce křesťanství a potvrdil Piláta Pontského jako římského místodržícího, který nechal vykonat Jeho popravu. Jedná se o vysoce postaveného a dobře informovaného muže, který dbal na morálku a svojí pověst. Jeho svědectví, tak můžeme považovat za velmi důvěryhodné.

Z výše uvedeného vidíme, že pro důvěryhodnost Nového zákona mluví celá řada faktorů. Při zachování alespoň základní objektivity musíme považovat Nový zákon za nejlépe dochované dílo starověku a jeho popis skutečností jako objektivní. S tím, že klíčová událost, život Ježíše Krista a jeho smrt, je potvrzena i z jiných zdrojů, které jsou ke křesťanství neutrální nebo otevřeně nepřátelské.

1. Hugenberger, G.P. (12/01). Evidences for The Historicity of the Bible. Staženo z http://images.acswebnetworks.com/1/934/Historicity_of_Bible.pdf
2. Strobel, L. (2002) Kauza Kristus. Praha:Návrat domů
3. krestane.info. (2011). Výběr některých rukopisů Nového Zákona. Staženo z http://www.krestane.info/vyber-nekterych-rukopisu-noveho-zakona/
4. Lem J. (2011). Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia. Staženo z http://rozumnavira.cz/apologetika/46-mimobiblicke-zminky-o-kristu-jezis-u-flavia.html
5. Lem J. (2011). Mimobiblické zmínky o Kristu – Ježíš a Tacitus. Staženo z http://rozumnavira.cz/apologetika/68-mimobiblicke-zminky-o-kristu-jezis-a-tacitus.html
6. Lem J. (2012). Mimobiblické zmínky o Kristu – Ježíš a Plinius. Staženo z http://rozumnavira.cz/apologetika/101-mimobiblicke-zminky-o-kristu-jezis-a-plinius.html
7. Wikipedie (n.d.). Obléhání Jeruzaléma (en). Staženo z  http://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Jerusalem_%2870%29
8. Wikipedie (n.d.). Velký požár Říma (en). Staženo z http://en.wikipedia.org/wiki/Great_fire_of_Rome