Jeden člověk se před časem předvedl a inspiroval mne. Tenkrát jsem napsal tři odstavce o homosexuálech a on mi přesně popsal, proč jsem to udělal, čili jaké pohnutky mne k tomu vedly.
Příklad někoho, kdo je zblý svými vzorci v hlavě. Když mu to řeknete, odpoví, že je to lež. Jak také jinak...
Tak si představuji, jaké to je, vidět svět černobíle. Asi to má tu výhodu, že mám všechno pojmenované a ušetřím spoustu času. Můžu si hned pojmenovat někoho jako zlého člověka, jako jedna taková babča tady. Nebo můžu blbnout s představou, že každý, kdo se ocitne v existenční krizi, se z ní může do půl roku vyhrabat, protože mně se to tak povedlo. Na tom musel v hlavě pracovat celý tým programátorů, aby měl někdo podobný názor.
A když už se vzorce v hlavě rozsemení nad únosnou míru, zařadím sám sebe mezi normální a protistraně to samé upřu. To už se skoro rovná nesvéprávnosti. I to se stalo.
Člověk je nesmírně komplikovaný, je to omezenost pojmenovávat si ho jednoduchými a rychlými hesly, přesto se s tím lze setkat co chvíli. Jako když chytrá a sečtělá žena napíše svůj názor a dozví se: "Jste divná, hodně divná." Hezký příklad omezenosti.
Před časem jsem také vynadal sám sobě do omezenců, protože jsem si uvědomil, že mám některé lidi zařazené a pojmenované a na půl roku jsem z blogu odešel, abych si to srovnal. Nestaly se zázraky, jenom hodně ubylo hesel a přibylo neznáma, ale takového příjemného, co láká. Takže asi takhle...
