- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pracně si staví svoji ubohou pyramidku uznání, na kterou si potom dřepne a bude se z té výšky dvaceti centimetrů rozhlížet a myslet si, že má hlavu v oblacích. Idiot.
Zapnou mu široké popruhy kolem kotníků, zajistí, srovnají gumová lana. Už zase hýká a předvádí, jak je nad věcí. Hovno jsi nad věcí, jenom nad údolím. Hlupák uprostřed hlupáků. Leze na zábradlí. Nesnáším to tady!
Kluk se pomalu naklání, přepadává, všichni výskají, stádo blbů. V momentě, kdy byl téměř vodorovně, jsem se vyhoupl na zábradlí vedle něho a skočil také. Padali jsme vedle sebe. Ten pitomec křičel jako o život, o mně v tom letu neměl tušení. Hnusnej svět, hnusnej, hnusnej...
Potom se jeho lano napnulo, kluk ještě chvíli padal, potom se zarazil a vracel se nahoru k mostu. Jak říkám, pitomec. Jen pitomec se může chtít vracet zpátky, do toho prázdna a samoty. Já jsem na tom lépe, žádný provaz mě netáhne nazpět, pokračuji k úlevě, k osvobození, k zemi. Chtěl jsem se zasmát, ale nestihl jsem to...
Další články autora |