- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
"Kdy?"
"Včera, teprve..." odpověděl Průša.
Jak ho přivítat, jak mu to ulehčit, když ho včera pustili.
"No tak buď hodně zdráv a vítej," řekl jsem a bylo to hodně blbý. Jenže nic lepšího mě nenapadlo. Ale no co, když už říkám blbosti, budu aspoň veselej.
"Tak tebe pustili... včera!" zahlaholil jsem, protože rámus a veselost k sobě kdoví proč patří.
"Proboha drž hubu!" zasyčel Průša a rozhlédl se kolem. No jo, vlastně, já zapomněl. Co tak napadne člověka, který tohle uslyší, co asi. Že Průšu pustili z blázince? Že ho včera pustili z kriminálu? A povedou se řeči, má to on zapotřebí?
"Promiň," ztišil jsem hlas, "kde se to stalo?"
"V tramvaji, kde jinde," řekl Průša a tak trochu s úlevou pokračoval, "stojím, držím se a najednou kluk s holkou vstali a že si mám sednout. Já nejdřív myslel, že je to sranda, ale pak jsem poznal, že to myslí vážně. Prostě mě pustili sednout. Tak dlouho jsem to čekal a bál se, vidíš, včera mě pustili. A víc už o tom nechci mluvit!"
A tak Průšovi začalo stáří...
Další články autora |
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...