Těžko říct, jestli je Průša hypochondr, spíš to vypadá, že ano, ale říznutý radikálním přesvědčením, že doktory je potřeba hlídat a kritizovat. A pod vlivem takového radikalismu je Průšova společnost nudná až otravná.
"Tady, dívej!" plácne Průša hřbetem ruky do svazku papírů. "É KÁ GÉ, čekal jsem měsíc, než na mě přišla řada, to je úroveň...," vypravuje pohrdavě a pro jistotu dodá: "Víš, co je É KÁ GÉ, ne?" Ty vole, ještě aby se rozpovídal o tom, co tak strašlivě miluje, nelze, nelze!
"Jistě že vím, co se mě ptáš na takovou hloupost?" řeknu rychle.
"No a pak Á GÉ ER, tři týdny jsem čekal, tohle je naše zdravotnictví," pokračuje Průša a pečlivě pokládá na stůl druhý papír. "Víš co je Á GÉ ER, ne?"
"Antigravitační relaxace," odpovím s lhostejným výrazem... to schválně.
"No. Potom tu mám PÉ É TÉ, další měsíc čekání, ostuda! To víš, co je ne?"
"Pozitronová emisní tomografie." Stejně lhostejný výraz.
"No," řekne Průša zklamaně, protože se nemůže rozpovídat. Potom udeří do posledního papíru a vykřikne s radostným pobouřením: "A tohle je vrchol. Když jsem napsal Jančákovi, znáš Jančáka, ten mi píše všechny tyhle prohlídky..., že co mě tedy ještě z jeho pohledu na moje zdraví čeká, tak mi odepsal, že za půl roku mě čeká ES EM ER TÉ. Tak si představ tu úroveň... půl roku se tady čeká na ES EM ER TÉ, viděls to někdy?!"
A Průša se na mne díval, jako by mne chtěl donutit se zeptat, i když mu nešlo o otázku, ale o odpověď.
Takže... "Co to je?"
"Speciální magneticko-rezonanční terapie," odpověděl Průša a upřeně a měl jsem pocit, že i trochu se strachem, se na mne díval. A já v ten moment pochopil, že tady nejen, že nešlo o otázku, ale že nešlo ani o odpověď. Šlo jen a pouze o to, abych mu potvrdil, že za půl roku ho opravdu čeká magnetická terapie. Speciální. Rezonanční. Za půl roku ho čeká ES EM ER TÉ.
Tak jsem to celé Průšovi potvrdil. Viditelně se mu ulevilo. Začal znovu nadávat na systémy. A já, až přijdu domů, musím říct manželce, že jestli si od ní bude chtít Průša zase půjčit, aby se nějak vymluvila...
