Průšova zlost (minipovídka)

Průša byl s prominutím tak nasraný, jak jsem ho ještě dlouho neviděl. Když někdo vyrábí rakve, měl by podle mne mít větší nadhled než běžný smrtelník. A Průša se výrobou rakví živí.

"Tak co?" zeptal jsem se neutrálně.

"Tak hovno!" odpověděl Průša.

"Aha...," řekl jsem a přemýšlel, jak dál.

"Promiň," vzpamatoval se po chvíli.

"Takže... jak to jde?" zeptal jsem se.

"Něco je špatně. Pořád umírají děti. Samé děti. Proč? Proč musí umírat malé děti?" Průša skoro křičel. Jako rakvář měl přehled.

"Máš pravdu, děti by neměly umírat, děti ne," řekl jsem s účastí.

"To neměly! Neměly! Za dětskou rakev mám polovinu toho, co za dospělou," řekl Průša...