Průša a dobro

Jednoho trochu méně lhostejného dne čekal Průša u pokladny a holčině před ním chybělo deset korun. V náhlém duševním zemětřesení zalovil Průša v kapse a desetikorunu položil na nerez, ještě než pokladní začala provádět storno.

"Děkuju moc," zazpívala slečna vděčně a odešla. Průša náhle pocítl dotek dobra. Vlastního dobra. Nic podobného díky svému naturelu nezažil. Vstoupil do neznámého vesmíru, kde se dějí ušlechtilosti. Nedalo se to zastavit, reakce započala, procesy se daly do pohybu, Průša vystoupil z odvrácené strany žití a čerpadla prudce pumpovala vyšší principy do jeho duše.

Ne každý podobný převrat ustojí, Průša už se odpoutal od skutku v samoobsluze, byl příliš nevýznamný vzhledem k dobru, které v sobě vnímal. Byl to program, který se vymkl kontrole, zešílevší láska k bližnímu svému, řvoucí touha po vyvrcholení.

Člověk, který před hodinou obětoval deset korun, nyní vylezl uprostřed náměstí na auto a vykřikoval na všechny strany: "Kdo je ochoten mě ukřižovat?!"