Ten muž dlouhá léta plánoval, že se zbaví manželky. Nepomýšlel na rozvod, rovnou si usmyslel, že ji zabije. Rozvod byl v jeho okolí společensky nepřijatelný. Manželka byla osoba zlá, hádavá, tvrdohlavá, lakotná, prostě nemožná. Jenže se ukázalo, že zabít někoho tak, aby si všichni říkali, že to byla nešťastná náhoda, není jen tak.
Muž probral ve své představivosti mnoho variací na vraždu, maskovanou za souhru okolností, ale pokaždé narazil na slabiny. V případě prozrazení by svou manželku bez většího zdržení následoval, tím si byl jistý. Tam, kde žil, se takové věci řešily velmi rychle. Ale potom přišel ten rozhovor.
Byl to rozhovor dlouhý a závažný. Netýkal se přímo jeho ženy, ale on vycítil příležitost. Toto je způsob, jak se jí zbavit, a to naprosto neodhalitelně a tudíž bez postihu. Muž v duchu zajásal. Řekl své ženě o rozhovoru. Celá se roztřásla a pravila, že se musí ihned vystěhovat. Muž souhlasil. Beztak se mu ve městě pranic nelíbilo. A tak se i s oběma dcerami vydali na cestu.
A právě během stěhování naplnil muž svůj plán. Šli rychlým krokem, dívali se kupředu, dcery hodný kus vepředu, byly mladé, plné síly, potom muž, žena nakonec. Muž se shýbl, jako by si chtěl upravit botu. Žena jej předešla. Muž se napřímil a náhle vzrušeně zvolal: "Já myslel, že jsme široko daleko sami a vida, tamhle za námi jde další rodina!" Žena podlehla zvědavosti a otočila se. Tohle Lotovi vyšlo...
