Opravdu pozoruhodná příhoda s poněkud záhadným a snad i komickým úvodem, avšak impozantní pointou. Každý by byl pravděpodobně přinejmenším zaražený, kdyby vstoupil do skromného bytu Alfonse Pignona, asi pětapadesátiletého čiperného pána, povoláním pekaře... tedy dříve byl pekařem, ale jeho švagr, Pierre Sauvignon, ho intrikami připravil o pekárnu a tím i o živobytí. Sauvignon potom stavěl na odiv svou velkodušnost, když Pignona zaměstnal jako pomocnou sílu u jeho bývalé pece. Strašlivá křivda! Vše proběhlo s tichou, ale vydatnou podporou starosty Liquarda, velmi potměšilého chlapíka.
Pignon skřípěl zuby, ale nezbylo mu nic jiného, než práci pomocníka přijmout, časy byly zlé a on si nemohl dovolit zemřít hlady. V nenávisti vůči švagrovi se v něm totiž zrodil plán vskutku ďáblelský. A zde začíná komická etapa příběhu.
Od jistého dne bylo možno zastihnout Pignona v podivné hře. Klečel uprostřed místnosti, v ruce prkénko. Tím se prudce klepnul zezadu do krku, ruku musel arci notně zakroutit, odpočítal do tří a plivl před sebe. A znovu, klepnout se do krku, odpočítat do tří a plivnout. Tak trávil celé večery, den za dnem, týden za týdnem. Klep, pliv, klep, pliv... Uběhlo mnoho času.
Potom Pignon jednoho krásného dne popadl sekeru a zabil svého švagra. Udělal to před zraky mnoha svědků, nesnažil se utéct, k zločinu se před soudem bez vytáček doznal. Dostal trest smrti. Za tři dny ho odvedli na náměstí, zde již pódium s gilotinou, dav se srotil, vpředu přihlížel sám starosta, ostatně jako při každé popravě.
A tak vstrčili Pignona pod popravčí stroj, železo padlo a udeřilo jej zezadu do krku, hlava se odkutálela na okraj pódia a plivla starostovi přímo do obličeje.
