"Než přišli oni, bývalo to šťastný a bezpečný město," započal vyprávět starý Sam a usrkl ze sklenice podmáslí.
"Když jsme si chodívali před školu nakoupit kokain od školníka, naši tátové se o nás nebáli, věděli, že se do čtrnácti dnů vrátíme domů," pokračoval a usmíval se při té vzpomínce.
"Ale teď...", vzdychl Sam smutně ke svému vnukovi, "vidíš sám Luku, i podmáslí jsem se naučil pít, takový svinstvo, táta mě před ním vždycky varoval, říkal: 'Same, ty víš, že nejsem svatej a nikdy jsem nebyl. Ale jedno ti řeknu, nikdy nevěř chlápkům, co pijou mlíko nebo podmáslí. A ty sám se mu vyhýbej, protože je to nápoj ďábla.' Ale já jsem jinak nemohl, musel jsem začít pít, abych zapomněl.
Všechno se změnilo, když sem poprvé přijeli Broučci. Přitáhli ze západního pobřeží, hledali si nový teritorium. Bylo děsivý sledovat, jak si omotali šerifa kolem prstu. Stačilo pár stránek Anny Kareniny a šerif se sesypal. Broučci si ve městě otevřeli mléčný bar a začali pořádat děsivý pijatiky. Potom jezdili po ulicích a vyhlíželi kořist. Sakra, hochu, byly to těžký časy.
Jeffa tenkrát obklíčili jako lišku a jejich šéf, co si nechal říkat Tykadlo, ho před očima jeho ženy a malé dcery...", Sam se odmlčel při té hrozné vzpomínce a na okamžik se mu zatočila hlava, teprve po chvíli byl schopen dokončit: "...usvědčil ho z neznalosti německé klasicistní poezie, ano chlapče, to mu udělali....", Sam neovládl svůj hlas a rozvzlykal se.
Pak opět nabyl kontrolu a pokračoval ve vyprávění: "Sid je tenkrát potkal na rohu třicáté páté, a oni jen tak z dlouhé chvíle mu za bílého dne řekli, že je nedovzdělaný estét. Už nikdy to potom nebyl ten starý Sid, jak jsem ho znal, říkám ti, a to všechno ti Broučci."
"Měl jsem to tady rád, moc rád. My, kluci z ulice jsme uměli držet při sobě. Žádnou legraci jsme nikdy nezkazili. Tim byl můj nejlepší kamarád, vzpomínám jako by to bylo včera, jak na svém Harleyi projel školou skrz naskrz, i když skleněný vrata byly zavřený na obou koncích. Zabil tehdá při té jízdě dvě učitelky, kuchařku a osmnáct dětí, jó Tim...
Ještě teď se musím smát, když si vzpomenu, jak mu Margie přerazila o hlavu baseballovou pálku, až mu jedno ucho odlítlo přes ulici a plesklo reverendovi do sáčku s popcornem. Kdepak, Tim nikdy žádnou legraci nezkazil.
A co ti mám povídat, byl tu ještě Roger, to ti byl úplný blázen do vypalování. Nejradši vypaloval suchou trávu a baptistické kostely, ale ty jen v sudé týdny mezi dubnem a červencem. Luku, chlapče, tohle město žilo! Za pár centů jsi dostal od zmrzlináře plný kornout vermutu a lovecký nůž s policejním záznamem, na pouti jsme svým děvčatům pokaždé vystřelili oko, vždycky jiné, to dá rozum a jak jsme se těšívali do biografu na slashery... to když se diváci začali navzájem zabíjet..., než si ho Roger jednou koncem května spletl s baptistickým kostelem.
My tady nejsme zvyklí na taková zvířata, neumíme se tomu bránit. Ten gang Broučků nemá s nikým slitování. Jsou u nich nejhorší vyvrhelové, nejhorší sebranka z celých Států. Říká se, že když někoho přijímají za člena, musí odcitovat zpaměti Schillera dle vlastního výběru a dokázat správnost parciální derivace. A to je teprve začátek. Jako hodnosti užívají chemické názvy a jejich šéf, Tykadlo, má rank diisopropylbenzenmonohydroperoxid. Chce-li někdo od Broučků odejít, draze za to zaplatí. Znám případy, kdy bývalým členům psali na dveře výhružné citáty antických klasiků a ti nehorší z Broučků je dokonce úmyslně psali s pravopisnými chybami! Ano, Luku, s chybami!
Ale přesto, Luku, mám sen! Že jednou tohle město bude zase jako dřív. Že zase budou létat vzduchem chcíplé kočky a ze sklepů mizet bicykly. Že půjdu naší ulicí beze strachu z přednášky o Botticellim a florentské škole renesanční malby, že ráno nenajdu před svým domem Bachovy Braniborské koncerty, ó Luku, ten sen je tak krásný, tak živý. Ale ty, chlapče, ty se toho možná dožiješ.
A ber to jako dobrou radu od starého otce tvého otce, nikdy, opakuju, nikdy nezačni pít podmáslí, je to cesta do pekel. Zůstaň u své brandy, Luku, i když se ti budou smát, ale kdo se nejvíc směje, nejhůř skončí. Z mléčnýho baru ještě nikdo zdravý neodešel a já viděl hodně kluků, kteří si mysleli, že jim trochu jogurtu nemůže uškodit. Leží za městem, Luku a jestli tam nechceš skončit i ty, drž se lihu, i když už je ti osm let."
Starý Sam domluvil a nad městem se za vzdáleného vytí kojotů a Renée Flemingové pomalu snášela noc.
