"A důsledně, důslednost je důležitá," povídá Marie kamarádce Simoně. Neboť tráví čas v kavárně rozhovorem o převýchově Mariina partnera Průši.
Simona nevěří. "Nemůžeš přeci chlapa nutit, aby ti hlásil, co zrovna dělá. To nefunguje!"
"A just jo!" oponuje Marie, "chci vědět, kde se můj Bobík pohybuje a co dělá! Už se začíná chytat, mazlík. Včera mi poslal zprávu: Nevím, kdy přijdu. Tak co?" Marie se tázavě podívá na Simonu.
"Já ti nevím," odpoví Simona pochybovačně.
"Chlapa si musíš vychovat," nedá se Marie zviklat, "já ti říkám, že si ho vycvičím, aby se mi hlásil, kdykoliv je venku beze mě!"
Průša tedy tráví společný život s Marií ve výcviku. Žena rozvíjí veškerou ženskou magii a působí na svého Bobíka víceméně pozitivně výchovně. Leč stále nedosahuje stoprocentní odezvy. Muži jsou tak primitivní... Nejhorší je, když má podávat hlášení Simoně, která se o celý proces zajímá. Marie se snaží budit dojem triumfu, když hlásí: "Tak si to přečti, Bobánek mi včera poslat toto: "Netrefím domů, nevíš, kde je Praha?"
Simona se shovívavě pousměje: "Hezky ti hlásí, ten tvůj Bobánek..."
Marie se zahryzne do vlastního rtu a v duchu soptí: "A přeci mi bude hlásit..." Nahlas pak řekne: "Říkám ti, že si ho vychovám, aby mi nahlašoval kde je, co dělá a kdy se vrátí. Na to docela lehce stačím!"
Ve výchově nepolevuje, přesto ještě vícekrát musí strpět Simonin shovívavý úsměv. A přeci je dáno, že žena jest nad muže vesmírem povýšena. Jednoho dne Bobánek napíše dokonale poslušné hlášení: "Jsem u Simony, právě jdeme na polohu šedesát devět. Přijdu kolem poledne."
Marie má v hlavě již předem nastavenu reakci na toužebně očekávaný výsledek svých snah a zaplaví ji vlna nadšení. Ihned volá Simoně, aby se s předstíranou jistotou sama v sebe pochlubila. Avšak Simona to z nějakého důvodu nebere...
