Nedaří se to. Nemůžu přijít na to proč, ale nedaří se to. Už ani nevím, kolikátým rokem lovím na Tinderu, je to moje noční můra, je ve mně zaháčkovaný, nepustí mne. Kdybych věděla, kde dělám chybu, kdybych...
Jsem úspěšná, soběstačná žena, ráda se nechám třikrát za týden opíchat, stačí mi někde splašit tři kaktusy, ale co se občas děje... já se svěřím.
Povedlo se mi ulovit kus masa s pinďourem, nádherný exemplář podle fotek. Zase jsem udělala tu samou chybu, že jsem nepřikryla klávesnici igelitem, můžu ji vyhodit, nejde mi mezerník a enter, celou jsem ji poslintala. Maličkost proti tomu, že mne ten kus masa s pinďourem opíchá. Dali jsme si schůzku.
Já na něj, jestli má rád psy, on že je pejskař, jupíííí, vezmu sebou svoji Bobinku, čivavku.
Tak jsme se sešli v čajovně, seděli jsme proti sobě, a já čekala, že mne bude po ránu rozveselovat. Čekala jsem a nic jsem neříkala, bavit mne má on. Něco říkal o své práci, tomu jsem nerozuměla, bylo to nudný. Pak vyprávěl o cestování, tomu jsem nerozuměla, bylo to nudný. Pak povídal něco o focení na horách, tomu jsem nerozuměla a bylo to zase stejně nudný, jako to předtím. Takže jsem nic neříkala, ať se v tom ten trouba poráchá, když je takovej trouba. Já jsem úspěšná a soběstačná, kdežto on byl strašně nudný.
Potom mi řekl, že čumím jako stepní tráva, pochcaná hyenou. Taková nehoráznost! Řekla jsem mu, že doufám, že mi zaplatí kafe a lístek na autobus. Dřu jako mourovatá, ale ne na takovéhle. Řekl, že mi nezaplatí nic. Jistěže, chlap. Vyjela jsem na něj, že mi to teda zaplatí. On vyjel na mne, že mi nezaplatí nic. Dala jsem mu pěstí. Vrátil mi to. Dala jsem mu znovu pěstí. Znovu mi to vrátil. Popadl mne vztek, protože spolu s hubou mi rozbil mou vnitřní bohyni, kterou si denně svědomitě leštím.
"Já nejsem tak blbá, jak vypadám!" vykřikla jsem bojovně, ale jeho smích mi napověděl, že to nebylo nejšťastnější.
"Zaplať mi to kafe a lístek!" zkusila jsem to ještě. Nezaplatil. Naopak, zvedl se ze židle a odcházel pryč. Chtěla jsem ho potrestat. Sáhla jsem do kabelky pro krabičku kondomů, mám spotřebu na dvě krabičky cigaret jednu krabičku prezervativů, takže to nosím pořád u sebe. Prsty, které se mi třásly hněvem, jsem rozbalila jednu šprcku a nacpala do ní zadnicí napřed svou Bobinu. Natáhla jsem gumu a vystřelila čivavu na toho nudného moulu. Bobina se mu zakousla do zátylku a donutila toho pitomce, aby se začal válet po stěnách ve snaze ji setřást. Když se mu to konečně podařilo, byl dokonale potupen a má vnitřní bohyně se zase postavila na nohy.
Cítila jsem se jako vítězka, já opravdu nejsem tak blbá, jak vypadám. Jsem úspěšná a soběstačná, ráda se nechám opíchat, ale pořád mám takový divný pocit, že někde dělám chybu.
