Karel nasadil zhnusený obličej a řekl malému Jindrovi: „Jindro, zeptej se jí, proč udělala houskový knedlíky místo bramborových!“
Jindra otočil hlavu k Mileně a zeptal se: „Proč jsi udělala houskový místo bramborových?“
Milena upřeně hleděla před sebe a tím samým směrem pronesla: „Jindro, řekni mu, že je to úplně to samý, jako když on přivrtal tu poličku tak vysoko, že na ni bez židle nedosáhnu.“
Jindra otočil hlavu zpátky a pravil: „Je to úplně to samý, jako polička, co na ni nedosáhne…bez židle.“
Karel udělal znechuceně: „Tssshhh…!“ a Jindra se to chystal předat dál. Karel jej pohybem ruky zarazil a řekl: „Jindro, teď jí řekni, že nemůžu za to, že je mrňavá po své matce a že se kvůli tomu nebudu práskat hlavou o nějakou blbou poličku. Můžeš.“
Jindra otočil hlavu na stranu, kde nehybně stála Milena, a řekl: „Nemůže za tvoji mrňavou matku a nechce kvůli poličce zblbnout.“
Milena sebou trhla a vyštěkla: „Tak mu řekni, Jindro, ať si nebere moji matku do zobáku…promiň, Jindro, do huby, protože, a to se ho přímo zeptej, Jindro, protože kde by byl bez mojí matky, na to se ho přímo zeptej!“
Jindra radostně otočil hlavu a přímo se Karla zeptal: „Kde bys byl bez mojí matky, kde bys byl bez její matky?“
Karel se na protest posupně a teatrálně zasmál směrem ke stropu a zařval na Jindru: „Nevím, kde bych byl bez ní, ale vím, kde jsem s ní a s tebou, tedy ne s tebou, Jindro, ale s mojí ženou! To vím úplně přesně…v prdeli! Takhle jí to vyřiď!“
Jindra zahulákal ve stejné tónině, jako Karel: „Je v prrrdeli, je v prrrdeli, kríííík, kríííík…!“ A celá věc ho přestala zajímat a šel se napít do misky na dně klece.
Karel s Milenou si koupili Jindru před rokem coby mládě, byl to roztomilý papoušek a uměl báječně povídat. A moc dobře udělali, moc dobře…!
