Četl jsem knihu Můj životopis, jejímž autorem byl Charlie Chaplin. Popsal tam jednu pro mne velmi zajímavou příhodu.
V kabaretu vystupoval jakýsi žonglér, který si po práci piloval fantastické, pro mne nepředstavitelné číslo: Vyhodil kulečníkovou kouli a zachytil ji na temeni. Pak vyhodil druhou přesně tak, aby dopadla na první kouli a nespadla. Pak třetí, čtvrtou... Makal na tom osm hodin denně asi čtyři roky, než si s tím troufl vystoupit.
Hned napoprvé se mu to povedlo, ale obecenstvo zatleskalo jen vlažně. Majitel kabaretu mu pak řekl: "Měls to nejdřív párkrát schválně zkazit, až by se ti to pak povedlo, mělo by to daleko větší úspěch!"
A žonglér odpověděl: "Tak dobře to neumím, abych to mohl kazit..."
Příhoda se mi často vybavuje, když zde čítám politické analýzy, vedené v jakémsi blahosklonném duchu, kdy autor nenechá čtenáře na pochybách, že on je do naší politické scény zasvěcen a "ví své". Příspěvky, začínající slovy: "Tak se nám vláda rozhodla..." nebo "naši moudří poslanci se usnesli..." a potom následuje vata, spousta slov o ničem, případně autor sdělí cosi, co se denně objevuje na titulcích novin a je všem známo. Ovšem neustále udržuje onu atmosféru vtipného nadhledu, útrpného úsměvu a vlastní důležitosti.
Udělat kvalitní politický nebo jakýkoliv jiný rozbor, vyžaduje důkladné studium problematiky, přístup k informacím až k samému zdroji, být u toho, být a mluvit s dotyčnými, kteří onu sféru zájmu vytvářejí.
Vyžaduje to práci a vytrvalost, "osm hodin denně po čtyři roky...", když použiji příklad onoho člověka, který vytvořil něco originálního. Já osobně jsem náročný a když mám něčemu věnovat pozornost, musím v tom vnímat poctivou práci. Jinak je to hloupá vata...
