Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Výlet na Neuschwanstein 12.-14.4. 2013 - část první Füssen

Je to tak dva měsíce, co Jitka přišla s návrhem, že je na čase vyrazit na nějaký výlet za hranice. Ideálně za žádné moc vzdálené. Odsouhlasíme jí to a domlouváme se na Neuschwansteinu (což je ten zámek, co většina lidí zná ze skládání puzzle).

 

Týden před odjezdem se omlouvá Pavel, že kvůli zkoušce nepojede, takže se ustalujeme na čtyřech lidech v jedné Fobii s tím, že Jíťa bude muset odřídit obě cesty, protože je z nás jediný autista.

 

V pátek 12. dubna, kdy už to konečně začíná vypadat, že bude venku jaro (jinak by mě asi na 2 dny pod stan nikdo nedostal), peču jablečnej koláč, snažim se odhadnout, co potřebuju s sebou a ideálně to zabalit do malýho deutera, a pak už jen s Marvinem čekáme, až Jíťa nabere Josefa na nádraží a přijedou si nás vyzvednout. A protože je Marvin typicky mužsky strašná brzda, chvilku nám ten definitivní odchod a odjezd trvá.

 

Vymotat se z Prahy nedělá Jítě žádný problém, navigace naviguje, Marvin jí do toho kecá a jsme s dojezdem na optimistickém čase 0:50, což zní sice moc hezky, ale to bych nesměla mít neustálou potřebu stavění na záchod. Takhle v klidu nevyjedem ani z Prahy. Ale naštěstí to zbytek posádky bere sportovně, akorát se mi smějou.

 

Poslední zastávka na českém území je těsně před Rozvadovem, kde kupujem něco k večeři a za hudebního doprovodu Divokýho Billa jedeme dál po téměř prázdný německý dálnici. Na to, jak maj depresivní texty, se i docela zasmějem a hlavně si všichni i s chutí zazpíváme. Když už ale stejný CD posloucháme potřetí, přestane nás to bavit a přelaďujeme na německý rádio, což je občas taky dost zajímavej poslech, zvlášť takhle v nočních hodinách. Stavíme u benzínky vedle náklaďáků, co převáží obrněný transportéry, takže si je prohlídnem a já při cestě se vyvenčit samozřejmě neomylně najdu jedinou obrovskou louži široko daleko, takže se vracim s mokrou botou a naštěstí v tý tmě nevidim, jak moc sem celá od bláta, paráda. Jedem dál, Josef se ukládá ke spánku a my začínáme vyhlížet Mnichov, přes který se chystáme jet a prohlídnout si dům plný Mercedesů. Bohužel se nám ho najít nepodaří a v 1 v noci se nám ani moc hledat nechce.

 

GPSka nás odnaviguje zpátky na správnou dálnici, provede nás přes všechny podjezdy, nadjezdy a objezdy na mimoúrovňových křižovatkách, který na mapě vypadaj dost šíleně a v reálu si připadam jak na kolotoči.

 

Vzhledem k tomu, že jsme se už dost přiblížili k Füssenu, začínáme hledat místo na spaní. Nemáme příliš vysoké nároky, stačí nám prostor, kde půjde zaparkovat auto a vedle postavit stan. Zkusíme dvě odstavný parkoviště, ale na obou je spousta bláta, protože tu zcela evidentně nedávno pršelo (a i před sebou vidíme docela slušnou bouřku). Sem tam nám GPSka ukáže nějakou slepou silnici, na kterou zkusíme zajet a jednou už to i vypadá, že jsme našli dobré místo, co se kvality terénu týče, ale vyžene nás poměrně silná hospodářská vůně. Opouštíme toto místo s tím, že na příštím, kde to aspoň trochu pude, už budem spát a vybíravý můžem být až zítra za světla.

 

Nakonec zakotvíme na odstavném parkovišťátku za nějakou vesnicí, auto zapíchnem na jeho konec a stan stavíme mezi dva stromy vedle laviček. Docela tu stavbu odfláknem, hvězdy svítí, je jasno, podle předpovědi má být teplo, pršet rozhodně nebude... Když máme hotovo, zhodnotíme, že příště to chce vchod směrem k autu, ale kdo by se s tim v půl 3 ráno předělával?

 

Stěhujem se dovnitř, Josef zjišťuje, že má rozbitej zip na spacáku, takže mu asi bude zima, Marvin se zas naopak těší, jak mu bude v novym spacáku teplo a my s Jíťou jdeme radši spát bez úvah, v jak silnym stavu zmrzlosti se probudíme.

 

Spaní u silnice má svojí nevýhodu. V 5 ráno začnou jezdit traktory a v 7 už nás definitivně budí příjezd nějakýho velkýho, kravál dělajícího auta, o kterym tajně doufáme, že to neni odtahovka. A co že jsou ty další zvuky, co slyšíme? To jako prší, nebo co? Jo, prší a docela vydatně. Pokoušet se dál spát nemá cenu, takže lezem ven. Marvin jde jako první a jeho výkřik: „Hele, sníh!“ nás všechny trochu zarazí. Ale pak se přesvědčíme, že bude dobrý jít se na vlastní oči podívat, jak to s tim sněhem je. Naštěstí se drží jen v dálce na horách. Ufff. Jíťa uvaří čaj, krájíme bábovku a koláč a snažíme se nasnídat, než nám do toho moc naprší.

Po jídle zabalíme stan, protože počasí vypadá, že se bude spíš zhoršovat, než zlepšovat a vézt si pak místo stanu přenosnej bazén nikdo z nás nechce. Poslední věci do auta házíme už za slušnýho slejváku, takže se rozhodně nezdržujem s nějakým skládáním. Jedna z velkých výhod auta.

 

Jedeme dál, Marvin zastupuje GPSku. „Vlevo hleď!“ zavelí a my se poslušně koukáme doleva, kde je na kopci takové malé bílé nic a to je prý ono. Ale zatím ještě nejedeme až k němu, místo toho nás a odnaviguje až do Füssenu, který si chceme prohlédnout a zároveň si tam zajít ještě na druhou snídani. Parkujeme na prázdném parkovišti kousek od centra, Marvin jako první zaregistruje, že stojíme před jejich partnerskou firmou a my ostatní se můžem radovat, že nám tu snad nic moc práci připomínat nebude. I když Josef se nakonec tu svojí snaží spíš aktivně vyhledávat. Ještě chvíli sedíme v autě a čekáme, až definitivně přestane pršet, než se vydáme za krásami města.

Volíme směr přímo za nosem, který nás dovede ke kostelu, nějakému hradu a hlavně moc pěknému parku s replikou zříceniny. Jako první si projdeme park, zaradujeme se z jarní květeny, užíváme si sluníčka a těšíme se z krásného výhledu na vápenaté jezero pod námi a Alpy nad námi. Je tu nádherně.

Vracíme se ke kostelu, který neopomeneme navštívit i zevnitř a pak už hurá na snídani. Volíme cestu přes pěší zóny (v jedné si připadáme spíš jak v Orientu, než v Německu) a vyhlížíme nějakou pěknou kavárnu. Mezi tím míjíme a) zajímavé historické budovy, b) spoustu krámků s bavorskými kroji a c) skoro všichni tu pojmenovávají obchody po sobě, takže se jich 3/4 jmenuje Müller.

Konečně najdeme kavárnu, kde se dá sedět i venku a to na sluníčku, takže si dáváme kafe nebo čaj a k tomu nějaký dortík. Posnídáme, popovídáme si, zkusíme trochu víc naplánovat zbytek dne a cestou zpátky k autu si koupíme místní specialitu: Sněhovou kouli. Je to smažený cosi, v základní verzi posypaný cukrem, ve verzích dražších politý čokoládou, posypaný oříšky a já nevim, co ještě. My jdeme do té základní verze a schováváme si jí na horší časy.

 

Zpátky u auta trochu přehodnotíme oblečení, abychom se na zámcích neupekli. Dojedeme až do podzámčí, tam za 5E necháme auto na parkovišti, zhodnotíme, že nemá cenu s sebou nic moc tahat, takže poberem jen nezbytné věci (čti foťáky – v mém a Josefově případě) a vyrážíme.

Nastává fáze hledání pokladny. Naštěstí tu jsou všude směrovky, kterými se necháme vést. Obejdeme skálu, naskytne se nám krásný výhled na hory a hotel Müller, zatímco zámky se před námi ještě schovávají. Za hotelem najdeme něco, co vypadá trochu jako skleník, ale je to prodejna vstupenek, kde už je strašná fronta. Bereme si plánek a snažíme se zjistit, kolik tu vlastně stojí vstupné. Neuschwanstein + Hohenschwangau stojí pro pracující 23E a pro nás studenty jen 21. Když na nás přijde řada, Marvin se ujme vyřizování a zařizování, takže máme zaplacenou prohlídku Hohenschwangau někdy za hodinu a něco s audioprůvodcem v Češtině, paráda. Tim pádem, ale teď máme mraky času, který chceme nějak produktivně využít, takže se jdeme projít.

Dle plánku má delší cesta k Hohenschwangau trvat asi 30 minut, my si na ní dáváme 15, protože to je hned za rohem. Míříme k Alpsee, o kterém se rozhodneme, že až se vrátíme ze zámků, rozhodně si jej též obejdeme. Teď jen uděláme pár fotek, stejně jako asi 50 dalších turistů. Přesunujeme se o pár metrů výš a dál, kde zakotvíme na vyhlídce a opět se kocháme. Počasí vyšlo geniálně, sluníčko svítí, je teplo, ale ne vedro na padnutí, prostě ideál. Shodujeme se na tom, že zaparkovaní tady na lavičce bychom vydrželi být klidně celý den, ale teď jdeme dál, zámek čeká.

Před branou zjistme, že jsme tam pořád podezřele brzo, takže ještě jdeme fotit, kochat se vyhlídkou na baráčky pod námi a k nim přilehlý bahňáček a parkoviště autobusů. Jen se nám do teď nepodařilo vymyslet, k čemu jsou obrovský vrata, za kterýma je sráz dolů. Když už se tady dost vynadíváme, postoupíme na nádvoří. Tady už jsou celkem davy, ale ještě pořád ne takový, jako uvidíme později na Neuschwansteinu, na který je odsud krásný výhled. Projdeme se k další vyhlídce, tentokrát opět na jezero a hory a čekáme, až na nás přijde řada. Turnikety pouští lidi dovnitř v intervalech 5 minut a za chvíli budeme na řadě i my...

 

 

Autor: Klára Kutačová | neděle 26.5.2013 9:24 | karma článku: 17,90 | přečteno: 1124x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,81 | Přečteno: 591x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 500x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 456x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 490x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 984x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková

2. prosince 2024  17:16

Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...

Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo

3. prosince 2024  15:18,  aktualizováno  4.12

Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...

Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi

3. prosince 2024  14:21

S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...

Řidiči zkoušejí novou fintu, jak neplatit za parkování. Přestupek, varuje policie

4. prosince 2024  10:46

Na internetu se v poslední době značně rozšířila nabídka automatických parkovacích hodin, které...

Vlak přejel nezletilou dívku v Černošicích u Prahy. Přišla o obě nohy

28. listopadu 2024  19:35,  aktualizováno  21:18

Vlak na železničním přejezdu v Černošicích ve čtvrtek večer přejel nezletilou dívku, která...

Podporu mi vyjádřili i poslanci ANO, ale jmenovat je nemůžu, řekla Pekarová ve Sněmovně

5. prosince 2024  8:04,  aktualizováno  13:17

Přímý přenos Nečekaně ostré slovní výpady mezi opozicí a koalicí provázely úvod čtvrtečního jednání Sněmovny...

Je nejrychlejší na Moravě. Stanice u D1 nabije elektroauto za 15 minut

5. prosince 2024  13:13

Zatímco tankování benzinu či nafty zabere na čerpací stanici pár minut, dobíjení elektroaut je...

„Natáčely si nás na telefon.“ Expolicista zbil šest dívek, s obžalobou nesouhlasí

5. prosince 2024  8:11,  aktualizováno  13:12

Před Obvodním soudem pro Prahu 5 stanul expolicista Tomáš Strnad. Žalobce ho viní z těžkého...

Po dálnici ještě železnice. Koridor z Budějovic do Prahy dokončí za osm let

5. prosince 2024  13:07

Úsek trati Ševětín–Nemanice, který je dlouhý 17 kilometrů a budou na něm i dva tunely, začnou...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...