Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rohlík není benefit

Moje reakce na vyjádření ředitele Duchcovské nemocnice a trochu i o tom, proč i když jsem měla ráda svůj obor, jsem se rozhodla odejít z práce ve veřejném zdravotnictví.

Pro ty z Vás, kteří na "kauzu rohlík" ještě nenarazili jen ve zkratce. Ředitel Duchcovské nemocnice na jednání ředitelů nemocnic k problematie nedostatku zdravotnického personálu pronesl:

Následně se za svůj výrok omluvil a dodal k němu, že problémem zdravotnictví je, že se mluví o negativech ve zdravotnictví, což odrazuje novou krev, a že sestry, kterým se zvedl plat si snižují úvazky a nechtějí tolik pracovat. Dovolím si zveřejnit můj symbolický rohlík a dopis pro pana ředitele.

Vážený pane řediteli, četla jsem jak váš původní výrok, tak i váš následný pokus o omluvu. Bohužel, mě to jen utvrdilo v tom, že máte naprosto zkreslenou představu o práci sester a teď se z toho jen snažíte vybruslit.

Jestliže máte pocit, že se zvýší počet personálu tím, že se začnou zamlčovat problémy a budou se vyzdvihovat výhody, pak by jistě bylo vhodné nějaké uvádět. Vás jako první napadla práce v teple za čaj a rohlík. Jakkoliv to možná měla být nadsázka, tak i v nadsázce by se jistě dalo nalézt něco jiného, co by sestry tak neskutečně nedehonestovalo. Já třeba ráda s nadsázkou uvádím, že budu mít vždycky jistou práci, protože pacientů neubývá.

Když bych se ale zamyslela nad tím, proč mám svou práci ráda, našla bych spoustu věcí. Tak předně - není to stereotypní činnost, každý den přináší něco nového. Dále třeba setkávání se zajímavými lidmi na straně pacientů a jejich příbuzných, kdy každý má nějaký zajímavý životní příběh, ze kterého se dá i poučit a rozšířit si obzory. S některými pacienty se člověk zasměje s jinými si třeba zas popláče, je to práce s lidmi a to samo o sobě jí činí neskutečně zajímavou. Stačí si jen nají čas, mluvit a poslouchat, což ovšem v současné době není moc jednoduché. Ale zpět k pozitivům... Pokud člověk není zrovna na oddělení sám, může se mnohé přiučit od svých zkušenejších kolegů a kolegyň, ať už sester, lékařů, anebo i sanitařů, od kterých jsem třeba ještě při studiu dostávala nejlepší rady, jak manipulovat s pacienty, aby mi chvíli vydržela záda. Najdete si skvělé přátelé, jste oklopen lidmi, o kterých víte, že se na ně můžete 100% spolehnout v krizové situaci.

Vážím si všech lidí, kteří pracují v oštřovatelském týmu napříč obory po celé republice a vadí mi lidé, kteří pohrdají zaměstnanci na pro ně "nižších pozicích." Bohužel jsem se sektávala i s lékaři, kteří štěkali po sanitářích i sestrách a slova prosím a děkuji pro ně byla zřejmě sprostá. Z Vašeho vyádření je mi poměrně smutno, neb jste se jím pro mně zařadil spíše k těm jedincům, kteří se neumí chovat ani k personálu a možná ani k pacientům.

Pokud máte skutečně pocit, že se sestry zrovna nepředřou a mají být rády za to, že jsou v teple, možná byste si měl jít na chvíli jejich práci vyzkoušet. A třeba zjistíte, že v létě to teplo opravdu stojí za to. Když je na oddělení ke 40°C a sestra běhá od lůžka k lůžka, to je teprve benefit. V soukromé firmě by třeba zaměstnanci nabídli vstupenku do sauny a sestry jí mají přímu v pracovní době, no není to skvělé?

Možná taky zjistíte, že ty rohlíky po pacientech dostane jiný pacient, kterému nepřišlo jídlo, anebo mu přišla sladká buchta, kterou nejí, ale rohlík by si dal. Dále zjistíte, že kolikrát sestry naopak za své peníze nakupují pacientům přesnídávky a džusy, protože člověku, který nemůže kousat přijde pod pojmem "mletá dieta" houska a šunka, byť s obligátní cedulkou - Mletá a komentářem nutriční terapeutky, že si jí má namočit do čaje. Mňam...

Dovolte mi k tomuto jednu historku pro pobavení: Na našem oddělení ležel pacient, který rád četl jeden bulvární deník, který mu nosila rodina. Když k nám zrovna ten den neměli cestu, zakoupila jsem pánovi noviny sama a odnesla mu je, přičemž jsem po chvíl přišla zpět na pokoj a zjistila, že mu je sebral jeden z našich chirurgů,slušně řečeno - trochu mdlejšího ducha, který našel fotku modelky ve spodním prádle a začal ji s úšklebky a hláškami typu: "No koukněte na ní, ta je co." ukazovat dotyčnému pacientovi, který vypadal, že by se s chutí na místě propadl a nebyl schopen pochopit, že tento člověk, byl skutečně lékař.

Pane řediteli, možná byste při pobytu na oddělení jednoduše zjistil, že většině sester skutečně záleží na svých pacientech a udělají pro ně první poslední, často i na úkor svého vlastního zdraví a osobního života.

Takže fakt, že se v současnosti konečně začlo mluvit o problémech odměňování, přesčasů, porušování zákoníku práce a nedostatku personálu, je jedině dobře. Pokud se problémy budou zamlčovat, nic se nevyřeší. Pokud se o nich bude mluvit, možná konečně někdo přijde s nějakým pořádným systémovým řešením. A věřte mi, že současní mladí lidé mají přehled a tím, že jim budme podsouvat nějaké pohádkové příběhy, se nikam nedostaneme. Nikdo totiž nenastupuje do práce ze vzduchoprázdna a už v prvním ročníku se zdravotníci vydávají na praxe na různá oddělení, kde se velmi rychle zorientují v tom, jak to ve zdravotnictví chodí. Anebo si vážně myslíte, že si nevšimnou, že 5 dní po sobě je na 12 hodinové směně stejná sestra: Myslíte si, že si nevšimnou, že chybí materiál a vybavení? Myslíte si, že si neumí přečíst rozpisy služeb vylepené na sesternách? Já se osobně setkala hned v prvním ročníku s tí že člověka o váze 180 kg přenáší 3 sestry, jeden sanitář a dvě studentky. V rukách a na prostěradlech. Ale samozřejmě, můžeme studentům tvrdit, že je práce ve zdravotnictví pohodová a nikdo se při ní ani trochu nenadře. Když si budou prvně omývat stolici a zvratky z bot, budeme jim tvrdit, jak je to krásná čistá a voňavá práce a oni si nevšimnou, co to všechno obnáší? Máte pravdu v tom, že do zdravotnictví jdou pracovat hlavně lidé, kteří mají vztah k druhým a chtějí pomáhat. Dobrý pocit jim ale složenky nezaplatí a nidko nechce obětovat svůj život jen práci, na to už jsme postoupili o pár století. Co třeba začít jednoduše mluvit pravdu i za cenu toho, že prostě někdy převáží ta negativa?

Navíc nejen, že vám nepřijdou ti mladí chlapci a děvčata, ale začnou vám i odcházet zkušení pracovníci. Ti pravcovníci, kteří si teď podle vás "dovolují" žádat o snižování úvazků a odmítají nekonečné přesčasy, protože se "udělala ta chyba, že se jim zvýšil plat". (Navíc mnohdy jen papírově, aby to dobře vypadalo v médiíh a realita je uplně jiná. Ale o tom nemáme mluvit, to by odrazovalo, že...) Ono je totiž dobře, že si konečně nelékaři začínají vážit sebe, své práce a chtějí za ní být náležitě ohodnoceni. A zároveň taky chtějí mít osobní život a ne jen brát spousty přesčasů proto, aby při výplatě měly alespoň na nájem a jídlo, protože rohlík a čaj po pacientovi rodinu fakt neuživí... Ale teď vážně, vážně vám to nepřijde ani trochu nechutné? Nebylo by tedy na místě se zamyslet nad tím, jak nejen přivádět lidi nové, ale jak udržet ty stávající? Aby se ti noví mladí měli jednou od koho učit...

Co třeba zkusit pro tentokrát přijít s nějakým skutečným benefitem? Mně při hledání práce třeba nabízeli skvělý "benefit" na úrovni vašeho rohlíku - proplácení přesčasů. Bohužel je problém v tom, že to není benefit, ale zákonná povinnost. Navíc, když se při pohovoru dozvíte, že rozpis služeb je jen papír pro inspetkorát práce a služby se tvoří ze dne na den, *mrk, mrk*, vždyť to znáte, jsme ve zdravotnictví a hlavně si nic neplánujte, ať to nemusíte ruši."*Mrk, mrk.* Tak opravdu nemáte chuť se do tohohle začarovaného kruhu znovu vrátit.Takže ačkoliv jsem svojí práci měla neskutečně ráda, radši jsem z veřejného zdravotnictví odešla. Do firmy, kde si váží svých zaměstnanců i klientů. 

Co třeba začít zachraňovat naše zdravotnictví tím, že když už nic jiného, začneme nabízet alespoň "benefit" dodržování legislativy.

Autor: Klára Kutačová | středa 27.2.2019 22:10 | karma článku: 38,49 | přečteno: 2817x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,81 | Přečteno: 591x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 500x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 456x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 490x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 985x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese

9. prosince 2024  9:39,  aktualizováno  14:34

Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....

Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka

7. prosince 2024,  aktualizováno  12.12 12:45

Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...

Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl

8. prosince 2024  11:42,  aktualizováno  20:39

Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....

Zmizel manažer e-shopu s hudebními nástroji. Odjel do Krkonoš a nevrátil se

8. prosince 2024  12:28,  aktualizováno  20:15

Policisté pátrají po sedmačtyřicetiletém Filipu Č. manažerovi e-shopu s hudebními nástroji...

Režim padl, hlásí syrští povstalci. Vtrhli na íránskou ambasádu

8. prosince 2024  5:26,  aktualizováno  11:31

Sledujeme online Povstalci i exilová opozice v neděli nad ránem ohlásili konec režimu syrského autoritářského...

Rusové jsou 1,5 kilometru od Pokrovsku. Do města vyslali průzkumné jednotky

13. prosince 2024  8:18

Sledujeme online Ruské síly jsou 1,5 kilometru od ukrajinského strategického města Pokrovsk v Doněcké oblasti. V...

Středočeští radní schválili zadání tendru na provoz vlaků za 142 miliard

12. prosince 2024,  aktualizováno  13.12 7:38

Středočeští radní souhlasili s vyhlášením tendru za 142 miliard korun, který má zajistit provoz...

„Blázen může Argentinu změnit.“ Milei za rok ve funkci stabilizoval ekonomiku

13. prosince 2024  7:31

První rok v úřadě se libertariánskému prezidentovi Argentiny Javierovi Mileovi podařilo...

Největší cvičení na několik let. Čína ukončila velké manévry v okolí Tchaj-wanu

13. prosince 2024  7:07

Čína ukončila velké manévry svého loďstva v okolí Tchaj-wanu, které byly největším cvičením za...

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...