Rohlík není benefit

Moje reakce na vyjádření ředitele Duchcovské nemocnice a trochu i o tom, proč i když jsem měla ráda svůj obor, jsem se rozhodla odejít z práce ve veřejném zdravotnictví.

Pro ty z Vás, kteří na "kauzu rohlík" ještě nenarazili jen ve zkratce. Ředitel Duchcovské nemocnice na jednání ředitelů nemocnic k problematie nedostatku zdravotnického personálu pronesl:

Následně se za svůj výrok omluvil a dodal k němu, že problémem zdravotnictví je, že se mluví o negativech ve zdravotnictví, což odrazuje novou krev, a že sestry, kterým se zvedl plat si snižují úvazky a nechtějí tolik pracovat. Dovolím si zveřejnit můj symbolický rohlík a dopis pro pana ředitele.

Vážený pane řediteli, četla jsem jak váš původní výrok, tak i váš následný pokus o omluvu. Bohužel, mě to jen utvrdilo v tom, že máte naprosto zkreslenou představu o práci sester a teď se z toho jen snažíte vybruslit.

Jestliže máte pocit, že se zvýší počet personálu tím, že se začnou zamlčovat problémy a budou se vyzdvihovat výhody, pak by jistě bylo vhodné nějaké uvádět. Vás jako první napadla práce v teple za čaj a rohlík. Jakkoliv to možná měla být nadsázka, tak i v nadsázce by se jistě dalo nalézt něco jiného, co by sestry tak neskutečně nedehonestovalo. Já třeba ráda s nadsázkou uvádím, že budu mít vždycky jistou práci, protože pacientů neubývá.

Když bych se ale zamyslela nad tím, proč mám svou práci ráda, našla bych spoustu věcí. Tak předně - není to stereotypní činnost, každý den přináší něco nového. Dále třeba setkávání se zajímavými lidmi na straně pacientů a jejich příbuzných, kdy každý má nějaký zajímavý životní příběh, ze kterého se dá i poučit a rozšířit si obzory. S některými pacienty se člověk zasměje s jinými si třeba zas popláče, je to práce s lidmi a to samo o sobě jí činí neskutečně zajímavou. Stačí si jen nají čas, mluvit a poslouchat, což ovšem v současné době není moc jednoduché. Ale zpět k pozitivům... Pokud člověk není zrovna na oddělení sám, může se mnohé přiučit od svých zkušenejších kolegů a kolegyň, ať už sester, lékařů, anebo i sanitařů, od kterých jsem třeba ještě při studiu dostávala nejlepší rady, jak manipulovat s pacienty, aby mi chvíli vydržela záda. Najdete si skvělé přátelé, jste oklopen lidmi, o kterých víte, že se na ně můžete 100% spolehnout v krizové situaci.

Vážím si všech lidí, kteří pracují v oštřovatelském týmu napříč obory po celé republice a vadí mi lidé, kteří pohrdají zaměstnanci na pro ně "nižších pozicích." Bohužel jsem se sektávala i s lékaři, kteří štěkali po sanitářích i sestrách a slova prosím a děkuji pro ně byla zřejmě sprostá. Z Vašeho vyádření je mi poměrně smutno, neb jste se jím pro mně zařadil spíše k těm jedincům, kteří se neumí chovat ani k personálu a možná ani k pacientům.

Pokud máte skutečně pocit, že se sestry zrovna nepředřou a mají být rády za to, že jsou v teple, možná byste si měl jít na chvíli jejich práci vyzkoušet. A třeba zjistíte, že v létě to teplo opravdu stojí za to. Když je na oddělení ke 40°C a sestra běhá od lůžka k lůžka, to je teprve benefit. V soukromé firmě by třeba zaměstnanci nabídli vstupenku do sauny a sestry jí mají přímu v pracovní době, no není to skvělé?

Možná taky zjistíte, že ty rohlíky po pacientech dostane jiný pacient, kterému nepřišlo jídlo, anebo mu přišla sladká buchta, kterou nejí, ale rohlík by si dal. Dále zjistíte, že kolikrát sestry naopak za své peníze nakupují pacientům přesnídávky a džusy, protože člověku, který nemůže kousat přijde pod pojmem "mletá dieta" houska a šunka, byť s obligátní cedulkou - Mletá a komentářem nutriční terapeutky, že si jí má namočit do čaje. Mňam...

Dovolte mi k tomuto jednu historku pro pobavení: Na našem oddělení ležel pacient, který rád četl jeden bulvární deník, který mu nosila rodina. Když k nám zrovna ten den neměli cestu, zakoupila jsem pánovi noviny sama a odnesla mu je, přičemž jsem po chvíl přišla zpět na pokoj a zjistila, že mu je sebral jeden z našich chirurgů,slušně řečeno - trochu mdlejšího ducha, který našel fotku modelky ve spodním prádle a začal ji s úšklebky a hláškami typu: "No koukněte na ní, ta je co." ukazovat dotyčnému pacientovi, který vypadal, že by se s chutí na místě propadl a nebyl schopen pochopit, že tento člověk, byl skutečně lékař.

Pane řediteli, možná byste při pobytu na oddělení jednoduše zjistil, že většině sester skutečně záleží na svých pacientech a udělají pro ně první poslední, často i na úkor svého vlastního zdraví a osobního života.

Takže fakt, že se v současnosti konečně začlo mluvit o problémech odměňování, přesčasů, porušování zákoníku práce a nedostatku personálu, je jedině dobře. Pokud se problémy budou zamlčovat, nic se nevyřeší. Pokud se o nich bude mluvit, možná konečně někdo přijde s nějakým pořádným systémovým řešením. A věřte mi, že současní mladí lidé mají přehled a tím, že jim budme podsouvat nějaké pohádkové příběhy, se nikam nedostaneme. Nikdo totiž nenastupuje do práce ze vzduchoprázdna a už v prvním ročníku se zdravotníci vydávají na praxe na různá oddělení, kde se velmi rychle zorientují v tom, jak to ve zdravotnictví chodí. Anebo si vážně myslíte, že si nevšimnou, že 5 dní po sobě je na 12 hodinové směně stejná sestra: Myslíte si, že si nevšimnou, že chybí materiál a vybavení? Myslíte si, že si neumí přečíst rozpisy služeb vylepené na sesternách? Já se osobně setkala hned v prvním ročníku s tí že člověka o váze 180 kg přenáší 3 sestry, jeden sanitář a dvě studentky. V rukách a na prostěradlech. Ale samozřejmě, můžeme studentům tvrdit, že je práce ve zdravotnictví pohodová a nikdo se při ní ani trochu nenadře. Když si budou prvně omývat stolici a zvratky z bot, budeme jim tvrdit, jak je to krásná čistá a voňavá práce a oni si nevšimnou, co to všechno obnáší? Máte pravdu v tom, že do zdravotnictví jdou pracovat hlavně lidé, kteří mají vztah k druhým a chtějí pomáhat. Dobrý pocit jim ale složenky nezaplatí a nidko nechce obětovat svůj život jen práci, na to už jsme postoupili o pár století. Co třeba začít jednoduše mluvit pravdu i za cenu toho, že prostě někdy převáží ta negativa?

Navíc nejen, že vám nepřijdou ti mladí chlapci a děvčata, ale začnou vám i odcházet zkušení pracovníci. Ti pravcovníci, kteří si teď podle vás "dovolují" žádat o snižování úvazků a odmítají nekonečné přesčasy, protože se "udělala ta chyba, že se jim zvýšil plat". (Navíc mnohdy jen papírově, aby to dobře vypadalo v médiíh a realita je uplně jiná. Ale o tom nemáme mluvit, to by odrazovalo, že...) Ono je totiž dobře, že si konečně nelékaři začínají vážit sebe, své práce a chtějí za ní být náležitě ohodnoceni. A zároveň taky chtějí mít osobní život a ne jen brát spousty přesčasů proto, aby při výplatě měly alespoň na nájem a jídlo, protože rohlík a čaj po pacientovi rodinu fakt neuživí... Ale teď vážně, vážně vám to nepřijde ani trochu nechutné? Nebylo by tedy na místě se zamyslet nad tím, jak nejen přivádět lidi nové, ale jak udržet ty stávající? Aby se ti noví mladí měli jednou od koho učit...

Co třeba zkusit pro tentokrát přijít s nějakým skutečným benefitem? Mně při hledání práce třeba nabízeli skvělý "benefit" na úrovni vašeho rohlíku - proplácení přesčasů. Bohužel je problém v tom, že to není benefit, ale zákonná povinnost. Navíc, když se při pohovoru dozvíte, že rozpis služeb je jen papír pro inspetkorát práce a služby se tvoří ze dne na den, *mrk, mrk*, vždyť to znáte, jsme ve zdravotnictví a hlavně si nic neplánujte, ať to nemusíte ruši."*Mrk, mrk.* Tak opravdu nemáte chuť se do tohohle začarovaného kruhu znovu vrátit.Takže ačkoliv jsem svojí práci měla neskutečně ráda, radši jsem z veřejného zdravotnictví odešla. Do firmy, kde si váží svých zaměstnanců i klientů. 

Co třeba začít zachraňovat naše zdravotnictví tím, že když už nic jiného, začneme nabízet alespoň "benefit" dodržování legislativy.