Je to chlapeček... ... a může za to seznamka.
Ne, opravdu se tu nechystám rozebírat, co mě vedlo k tomu, abych se vrhla na internetovou seznamku, chci tu psát o tom, že následkem tohoto počínání je, že mi momentálně na gauči leží jeden černý chrtí chlapeček od Chrtů v nouzi. (Tímto se omlouvám za zmatení všem, kteří čekali, že ten přírůstek je lidský.)
Ale hezky od začátku.
Začalo to seznamkou a zmínkou od jednoho nejmenovaného človíčka, že má doma chrta od organizace Chrti v nouzi a zda jí znam. Samozřejmě, že jsem jí neznala, ale strejda google je mocný, takže jsem si jí našla během pár minut. V rychlosti jsem proletěla TYTO stránky, zjistila, co že to dělají a pustila to z hlavy.
(Bližší informace o činnostech Chrtů v nouzi jsou k nalezení na jejich stránkách www.chrtivnouzi.cz)
A pak jsem se na jejich web začala vracet čím dál tím častěji, číst další a další články a blogy a začala jsem přemýšlet, jestli to, co mi chybí ke štěstí, není třeba jeden nosatý kamarád. A po dvou měsících uvažování, plánování a zjišťování všech možných věcí (můžeme mít v bytě psa, nebude vadit Marvinovi etc.) jsem se rozhodla, že to pro začátek vyzkouším s dočasnou péčí. Ještě jsem si dala poslední týden na rozmyšlenou, než jsem skutečně napsala mail, že se hlásím jako dočasná „maminka“. V odpovědi mi přišel dotazník, kterým si Chrti v nouzi ověřují, zda potenciální adoptivní nebo dočasný rodič skutečně pochopil co a jak. A pak se pár dní nic nedělo, než mi zavolala Štěpánka, zda bychom se mohli sejít a probrat to vše osobně, a když to dobře dopadne, tak by v květnu nějaký ten dočásek mohl doputovat i k nám.
Setkání proběhne, dotazy jsou zodpovězeny a pak už jen čekám stejně jako další adoptivní a dočasní rodiče, až pejskové přijedou z Irska. Příjezd je naplánovaný na sobotu 1.6. a Abbík mi slíbí, že mě tam odveze a nosánka přiveze.
A i když je už jisté, že k nám nějaký nosan doputuje, snaží se mě ještě sem tam někdo přesvědčit, že to je špatný nápad argumentací cílenou na moje další zájmy. („Kašli na psa, radši s náma poleť do Keni.“ „Pořídíš si psa, přítele, pak dítě a už nikdy lítat nezačneš.“) Ale já se nedám, do Keni nechci a vzhledem k tomu, že hafan bude u nás jen dočasně, tak je ještě šance, že před trvalým psem a dětmi si ten piloťák udělat zvládnu...
1.6. 2013 – příjezd Chrtů v nouzi
Ráno s Josefem balíme deky, vodítko, misku a tašku piškotů a přesouváme se s k Abbíkovi, který nás naloží do auta a jedeme. Počasí nám na cestu zrovna moc nepřeje, ale třeba bude ve Vyškově líp. Dojíždíme přesně v půl 2, parkujeme před ordinací MVDr.Hyláka, který pro příjezd poskytl prostor a následnou prohlídku pejsků a čekáme, až nosatí pokladi dorazí. Naštěstí tu neprší, takže je čekání poměrně pohodové, v mezičase se podepisují smlouvy, chrtí začátečníci dostávají ještě krásně sepsané nejdůležitější informace, dočasní rodiče fasují granule a náhubky a mezi tím se všichni můžou kochat přítomnými již dříve zachráněnými chrtíky, kteří se přišli podívat na příjezd nově zachráněných kamarádů.
A je to tady, děláme místo pro bílou dodávku, Lucka od Chrtů v nouzi se vítá s posádkou a hned začíná vykládání pejsků. Jeden za druhým dostanou nové obojky, páníčci si je připnou na vodítko, dojdou je vyvenčit, nechají je napít a šup do ordinace k panu doktorovi, který je prohlédne. Náš dočásek Doc je až na druhé straně auta, takže zatím čekáme. Když jej identifikuji, jdu se s ním alespoň přes mříže od přepravního boxu skamarádit – stihnu to tak akorát včas, než mě stihne počurat pejsek nad ním. A stejně jako všichni ostatní tady zdravíme i ostatní nosánky, kteří poměrně trpělivě čekají, až na ně přijde řada.
A je to tady, Docík jde ven, dostává obojek a rovnou i vodítko, protože to naše má špatnou karabinu a hned za ním jde malinkatá modrá Magie, kterou povezeme k jejím dočasným rodičům. Já se ujímám Doce, Josef Maginky a Abbík to všechno fotí. Jdeme venčit a napájet a pak do fronty k panu doktorovi. Oba „naši“ nosánci jsou v pořádku, od Štěpánky dostaneme potřebné dokumenty a můžeme jet domů. Venku ještě předáme piškoty pro odvoz do Irska. Dodávka se pěkně plní dekami, konzervami, pamlsky a jiným potřebným vybavením, které sem lidé přivezli nebo poslali
Jdeme k autu, které už je celé vystlané dekami, Magie půjde do kufru, Docík ke mně na sedačku a jedeme. Zatímco Magie dokazuje, že holčičky jsou prostě chytřejší (ale vzhledem k tomu, že v autě je to 3:2 pro pány a doma 3 občas i 4:1 opět v můj neprospěch, tak to radši neříkám moc nahlas), takže se hezky stočí do klubíčka na deku a spokojeně usne, Doc se snaží jet ve stoje. Naštěstí mu po nějaké době dojde, že to je špatný nápad a taky si lehne. (S mnohem větším nadšením když zjistí, že z mojí kabelky mu pod nos voní nedojedený oběd, ke kterému se nenápadně přesouvá, ale má smůlu). Cca v půli cesty předáváme Magunku náhradní mamince a Docík putuje do kufru, kde se pohodlně uvelebí Abbíkovi na batohu.
Jsme v Praze, tady opět leje jak z konve, takže uděláme jen krátkou venčící procházku kolem domu a jdeme domů. Mezi dveřmi si Doc nechá utřít tlapky, pak se přivítá s Marvinem a jdeme na obhlídku bytu... Ale o tom až příště.
Moje fotky z příjezdu nosánků k nalezení ZDE
