Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Hodinový Hotel

... aneb prázdniny trochu jinak. A neočekávejte prosím zprávu o tom, kterak si státní úřednice přivydělávala ve vykřičeném domě.  

„Jak bylo na táboře?“

„Krásně.“

„A nezlobily tě tam děti?“

„Děti? Jaký děti? Já tam byla jako dítě.“ Následovali zmatené pohledy kolegů, lehké poklepávání na čelo, či krčení rameny.

 

Ale co je lepší - říct, že jsem byla 10 dní na táboře a nebo, že jsem strávila to nejkrásnější léto v Hodinovém hotelu? Věřte, že obojí se v mém věku vysvětluje stejně špatně.

 

Vyměnit na pár dnů pohodlí domova za polní podmínky, stres v práci nahradit zábavou, opustit realitu a nebýt k ní žádným způsobem připoutána (Táhni k čertu zvonící mobile a zahlcená e-mailová schránko). Je to lákavé, ale zároveň mi moje druhé já zkouší našeptávat, že na tohle už jsem moc stará a pohodlná. Obratem mu ale zalepím pusu lepidlem z obálky v níž odesílám přihlašovací dotazníček a začínám se těšit.

 

10 dní s lidmi které jsem nikdy neviděla (vyjma tří organizátorů) jsou sami o sobě výzvou a k tomu bude ještě nějaký (dozajisté nabitý a kvalitní) program.

 

V den D se setkáváme na určeném místě. Skupina jsme poměrně heterogenní, mezinárodní a překvapivě momentálně pohlavně vyvážená, ovšem zatím lehce rozčleněná dle toho, kdo s kým přijel. Probíhá prvotní seznamování, lehké zahřívací aktivity v podobě hledání instrukcí k cestě a jízda vlakem do neznáma, kterou nám již z(ne)příjemňují organizátoři. K příjemným překvapením patří kuchař s bagetami na zastávce, k nepříjemným zas provozní manažer hotelu, co na nás nemá čas, ovšem vynahrazuje nám to večerní romantikou u plápolajícího ohně a noclehem pod nebem plným hvězd.

 

Dva dny putování po stopách zakladatele Hodinového Hotelu, ve slunci i dešti, čvachtaje v bláně, tápaje poslepu, s muži gentlemansky nesoucími naše zavazadla, s koupelí v lomu a spaním na skalách. Vlezlý déšť a malá plachta dokáže sblížit, chycení za ruku dodá důvěru. Do cílového objektu už nepřichází několik individuálních jedinců, ale již celkem dobře sehraná parta lidí.

 

Ubytování v pevném objektu s matracemi se dá nazvat přímo luxusním, stejně jako latrýna polepená Garfieldem a dosažitelná suchou nohou a k tomu jídlo jako od maminky (pro některé doslova). Znáte lepší hotel?

 

Během těch pár dnů jsme zjistili, jak moc si (ne)věříme, poznali život za totality, ověřili si, že jednání v afektu není tou pravou volbou. Vydělali jsme poměrně velké peníze a mnozí je pak prohráli v casinu. Podepsali jsme směnky, byli vydraženi a teď čekáme, až se majitel přihlásí o nárok. Zažili jsme náročnou přípravu olympijských vítězů a relaxovali jako budhističtí mniši. Zkusili jsme dráhu umělců výtvarných i literárních. V noci jsme vystoupali na vrchol, abychom našli Svobodu a zbavili se řetězů, jež nás poutají. Zjistili jsme, že hodina může být někdy pekelně dlouhý čas a jindy uteče mrknutím oka.

 

Dvacet čtyři lidí různého vzdělání, víry, národnosti, politických názorů,18ti leté věkové rozpětí a přes to mezi nás nic z toho nekladlo překážky. Matematik spolupracoval s knihovníkem, stejně jako učitelka se sekretářkou a během 24 hodin jsme secvičili divadelní hru, na kterou se sešli lidé z vesnice i děti ze sousedního tábora. Úspěšnou premiéru a zároveň derniéru jsme oslavili rautem pod otevřeným nebem a nocí u ohně pod hvězdami v očekávání východu slunce.

 

Ohnivá koule se pomalu vydrala nad zemský povrch a z druhé strany za ní přišla bouřka. Černý mrak nám visel nad hlavou a na něm se rýsovala duha. A na jejím konci seděla svině realita zatím skrčená, ale s postupujcím časem získávala na síle, až se nám přilepila na paty v běhu do chaty a neustále na nás pokřikovala: „Je konec.“ A ač jsme se jí snažili setřást, nešlo to. Balení, loučení a sem tam slza a pak jsme najednou byli všichni zas doma.

 

Tak teď už víte, že náš Hodinový Hotel není žádný hampejz s červenou lucerničkou, jak původně tento mnohoznačný název mohl evokovat, a že to ani není žádné skutečné místo.

 

Je to něco, co si poneseme s sebou do budoucnosti, o čem budeme možná jednou vyprávět vnoučatům. Jsou to zážitky, společné chvíle, radost i slzy dojetí, spolupráce a překonávání sama sebe. Kreativní práce, putování, relaxace i totální vyčerpání. Probděné noci, východy slunce, bouřky, hvězdy a duha nad hlavou. Ledová voda v potoce a roztopená sauna. Ideálně to všechno najednou a hlavně ve společnosti 23 podobně smýšlejících lidí (a jednoho psa).

 

Prozaicky by se to všechno dalo shrnout pod pojem zážitková pedagogika – tedy výuka zážitkem. Tenhle poměrně nudně znějící pojem pod sebou ukrývá mnohé, stačí si jej zadat do vyhledávače a už se na vás vychrlí spoustu od(p)borných pouček, co si pod tím máte představit. Já mám ale lepší návrh. Až nebudete vědět, jak naložit příští léto s volným časem, najděte si nějakou zážitkovou akci. Organizací, které je nabízejí je víc než dost. Brontosaurus, Instruktoři Brno, Velký Vůz, Prázdninová škola Lipnice...

 

A na závěr si hlavně pamatujte, že zážitek nemusí být vždycky dobrý, hlavní je, že je silný!

Autor: Klára Kutačová | sobota 27.8.2011 12:52 | karma článku: 16,22 | přečteno: 2466x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,81 | Přečteno: 591x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 500x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 456x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 490x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 984x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková

2. prosince 2024  17:16

Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...

Extravagantní vilu u Brna za desítky milionů nechává nová majitelka zbourat

26. listopadu 2024  12:23

Víc než dvacet let stála v Rozdrojovicích u Brna vila, která na první pohled upoutala pozornost...

Nákladní letadlo DHL z Německa se zřítilo ve Vilniusu na obytný dům

25. listopadu 2024  6:55,  aktualizováno  13:10

Nákladní letoun společnosti DHL z Lipska havaroval nedaleko letiště v litevském Vilniusu. Zřítil se...

Požár v Národním divadle. Zásah hasičů protáhlo hledání ohnisek

26. listopadu 2024  15:13,  aktualizováno  19:13

Pražští hasiči zasahovali u požáru v historické budově Národního divadla. K likvidaci vyjely...

Vlak přejel nezletilou dívku v Černošicích u Prahy. Přišla o obě nohy

28. listopadu 2024  19:35,  aktualizováno  21:18

Vlak na železničním přejezdu v Černošicích ve čtvrtek večer přejel nezletilou dívku, která...

ANALÝZA: Vítal se konec války, za rohem začala další. Kdo je v Sýrii proti komu

3. prosince 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli První hodiny, a nejen ty, svět sledoval s napětím, zda vydrží příměří mezi Izraelem a Hizballáhem,...

Stát přitvrdil, slevu na manželku získá méně rodin. Kdo má letos nárok?

3. prosince 2024

Daňové slevy mohou lidem razantně snížit roční daňovou povinnost. Stát však přitvrdil. Podmínky pro...

Češi loni v hazardu prohráli 60 miliard. Propadá mu stále víc dětí a mladistvých

3. prosince 2024

Premium Hazardu se v tuzemsku daří. Roste objem peněz utracených v online hrách, přibylo ovšem také...

Konec příměří? Hizballáh „v obraně“ odpálil rakety, Izrael odpověděl

2. prosince 2024  18:45,  aktualizováno  22:56

Hnutí Hizballáh v pondělí z území Libanonu vypálilo rakety na izraelské pozice v oblasti...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...