Na modré obloze téměř bez mráčku se najednou objevilo deset černých teček, které se pomalu, ale jistě začaly zvětšovat, až nabraly tvar vrtulníků. Krásných strojů, které denně pomáhají zachraňovat životy…
Po deváté hodině ranní dojíždím na Hradecké letiště, kde po drobném bloudění najdu pokladnu. Slečna mě sice podezírá, že jsem novinářka, ale velmi rychle se přiznávám, že to rozhodně nejsem, zakupuji si vstupenku a vyrážím bloudit po letišti.
Jako první zavítám ke stánku Policie ČR, kde se mimo jiné prezentuje pořádková jednotka, takže je neustále obsypán malými dětmi.
„Pane, můžu si půjčit ten štít?“ tahá malý chlapeček za rukáv zakuklence.
„Pane??“ Zakuklenec setrvává ve své plastové nehybnosti.
„Mamííííí, on je umělej!“ zahlásí dítě a figurýně jednoduše ten štít vypáčí z rukou.
Pokračuji dál kolem plotu, podél kterého stojí zaparkovaná letadla a vrtulníky. Jeden hezčí než druhý.
Mi – 117 Armády ČR, EC – 135 ve dvojím vydání, AS 355 taktéž dvakrát - vše domovské DSA, EC – 135 a Bell 206 firmy Alfa helicopter, Sokol Armády ČR, AS 355 a EC 120 a nakonec S 269 a R – 44 opět domovské firmy. Tuto „výstavu“ doplnily i dvě Gyrokoptéry (vírníky). Při mém obcházení a kochání se minu ukázku kaskadérské jízdy na motorce. Netuším,co přesně to mělo společného s létání, možná to, že motorkáři jsou všeobecně braní za DDO a tedy k nim záchranáři čas od času letí…?
Vracím se kousek zpět k místu, kde probíhají pozemní ukázky, protože jsou na řadě hasiči a policie. Nejprve k nebi začne stoupat černý dým z hořící stodvacítky, který za chvíli vystřídá kouř bílý, potom co tento požár hasiči bleskově uhasí. Nastává další ukázka, též praktikovaná na škodováckých vozech, nicméně tentokrát podstatně novější výroby. Nejedeno oko (povětšinou mužské) nezůstalo suché, když vidělo, jak hasiči nejprve odpalují airbagy a poté odstřihávají všechny dveře, aby mohli vyprostit uvnitř uvězněné osoby. Pár řidičů před tímto zásahem nabízelo, že dá k dispozici vlastní auto výměnou za jeden z těchto vozů.
Auta byla rozstřihána, lidé zachráněni a odvezeni sanitkami a čekali jsme, co bude dál. Na louku naběhl ozbrojený muž a za ním v autě policisté. Zastavují, vybíhají ven, pachatel nereaguje, tak na něj po upozornění pouští služebního psa. S druhým už je to trochu horší, ten si rovnou vzal rukojmí. Platné mu to ovšem moc nebylo, protože i jemu se do rukávu zakousl pes a bez milosti s ním zametl o zem. Třetí pachatel už byl o něco chytřejší a ukryl se do auta, jen si asi příště dá větší pozor, aby si zavřel okénko. Asi to nebyl zrovna nejlepší pocit, když mu najednou přistál na klíně policejní pes a s vyceněnými zuby čekal na páníčka, až si přijde pachatele vyzvednout.
Do toho už pomalu začaly startovat vrtulníky, takže se pozornost všech upínala spíš k nim, byť na ploše stále ještě běhala pořádková jednotka a rozháněla demonstraci, případně zachraňovala členku AKT ze spárů rozvášněného davu. Vrcholem této ukázky byla „záchrana“ chráněné osoby z auta, které bylo napadeno bandou neandrtálců a rozhoupáno. Chvíli po tom, co k němu doběhl poslední se slovy: „Počkejte na mě, já chci taky.“ Přijela dvě policejní auta, pořádková jednotka lidi rozehnala, osazenstvo vozu přesadila do policejní dodávky a i s jejich autem v rychlosti odjela.
To už ale všichni zvedali oči k nebi, protože směrem k nám přilétala letka deseti vrtulníků, aby tak zahájila letecké ukázky. Proletěly 2 x nad námi, pak dosedly na zem, moderátor nás seznámil s programem a mohla začít první a vlastně největší ukázka – práce IZS při hromadné dopravní nehodě. Na letištní plochu bylo dovezeno několik aut, do nich usazeni a zaklíněni pasažéři, některá vozidla byla zapálena a akce mohla odstartovat. Nejprve se samozřejmě dostavila pozemní část IZS, hasiči hasili, policisté zajišťovali stopy a už se první vrtulník vznášel nad nehodou. Z něho slanili záchranáři, naložili raněné na závěs a i s nimi odlétali na místo, kde mohli v klidu přistát, naložit jej dovnitř a dopravit do nemocnice. Takto se u nehody střídali, dokud nebyli všichni zachráněni. Lehkou výhodu zde zaznamenával vojenský Sokol, který je jako jediný vybaven jeřábem, takže je schopný raněného ihned vytáhnout nahoru – tedy není nutné, aby přistával. Souhra byla jak na zemi tak ve vzduchu naprosto perfektní a rozhodně se bylo nač dívat.
Po této hromadné ukázce přicházely na řadu jednotlivé typy vrtulníků i letadel – nových i historických. A protože na tuto odpolední část jsem tu již nebyla sama, ale naopak jsem měla milou a letecky vzdělanou společnost, měla jsem možnost se i ptát, když mi něco nebylo jasné. (A že toho bylo spoustu.) Pravda, občas mám problém rozlišit, kdy si ze mě Matěj dělá zcela nepokrytě legraci a kdy mluví vážně. (Vy byste někomu věřili, že někde vrtulníkem nahánějí dobytek?)
Zákon schválnosti tomu chtěl, že se poměrně dost zkazilo počasí, takže se všichni utíkají schovat do stanů rozmístěných po areálu a čekáme, zda ještě dnes přestane pršet. Některé piloty a jejich stroje ovšem ani déšť nezastavil. Jak říkal jeden z vojenských pilotů: "Když vrány chodí pěšky, tak ani náš vrtulník nelítá." Ale protože jsme žádnou pochodující vránu neviděli, vzdušný program s drobnými úpravami stále pokračoval, my jsme z něj ovšem moc neměli. Po dešti se plocha letiště poněkud vylidnila, takže byl rázem mnohem lepší výhled, třeba na Gripeny. Ale také na postupně odlétající stroje, které už se na nebi předvedly.
Program už se sice pomalu chýlil ke konci, ale stále měl co nabídnout. Třeba hašení auta za pomoci Čmeláka. Díky drobné závadě na čerpadle hasičského vozu, které doplňovalo vodu do Čmeláka ovšem auto shořelo na uhlíkový zbytek. I tak to ovšem byla zajímavá podívaná. (To ne, že bych byla pyroman, jednoduše vypadalo zajímavě, když se tuna vody vyvalila z nádrže a přistála na zemi.)
Po ukončení vzdušných ukázek jsme se ještě chvíli věnovali letadlům a vrtulníkům na zemi, obzvláště proto, že do jednoho starého vojenského si člověk mohl i vlézt. Zatímco já se spokojila se zadní částí, Matěj si musel zalézt rovnou za knipl, pilot se holt nezapře. Jen mě trochu děsilo, že a) patříme mezi nejstarší čekající ve frontě a b) že jsem tam jediná holka, kterou nemusí nikdo nutit lézt dovnitř jen proto, aby se vyfotila.
A pak už hurá domů spřádat plány, kde vzít peníze na licenci, protože létání je jednoduše nejkrásnější způsob pohybu.
Další fotky na : www.zvejklarka.rajce.net
