Tentokrát více o snech a méně o skutečných cestách, protože někdy i při sezení na zadku, můžete dorazit poměrně daleko.
Myslím, že jsem nikdy nechtěla být princeznou (i když mě sestřenice nutila nosit růžové šaty a hrát si s ní na Růženku), chvíli jsem chtěla být indiánskou náčelnicí, protože jsme doma na všech videokazetách měli Vinnetoua (a každý rok se natáčel znovu, co kdyby ho letos dávali líp...) a myslím, že jsem chvíli měla období touhy letu do vesmíru pod velením kapitána Picarda. Potom jsem trochu povyrostla a rozhodla se, že ze mě bude policiskta.
Drželo se mě to dlouho, až na malý okamžik před přijímacími zkouškami na střední školu, kdy jsem si pohrávala se třemi myšlenkami. Buď, že ze mě bude žokej (zatrhnuto rodiči, že mám 170 cm a pořád rostu), zdravotní sestra (tenkrát jsem se se spolužačkou domlouvala na tom, že půjdeme na zdrávku a společně si pak doděláme vzdělání na instrumentářky, nebo ARIP a budem jezdit na záchrance), a nebo že ze mě bude policajt. (Ideálně samozřejmě u jízdního oddílu, nebo u kynologů.) A protože chuchelské učiliště nepřicházelo v úvahu, zdrávku zatrhla výchovná poradkyně - tímto jí proklínám do sedumnáctého kolene, která prohlásila, že nejsem stavěná na mytí zadků a policejní akademie je až vysoká, nastoupila jsem s menší oklikou na gymnázium a do dnes s láskou vzpomínám na naší tělocvikářku, která mě při běhu popoháněla slovy: "Chceš k policii, tak se snaž." a mě to stejně nešlo, ale aspoň jsem se snažila (i když mi to vzhledem k výsledkům stejně nikdo nevěřil.).
Na maturitním plese jsem pak v Půlnočních novinách měla jako svoje osobní heslo uvedeno: "Cesta je cíl." Aniž bych v té době měla nějak velkou touhu kamkoliv cestovat. Vlastně jsem si trochu pohrávala s myšlenkou, že bych mohla odjet na měsíc do Indie, ale ve skutečnosti jsem se o to ani nijak pořádně nesnažila. Ale kdo tvrdí, že cesta musí vždycky zákonitě znamenat fyzický přesun z místa na místo?
Po maturitě jsem se už držela jen dvou věcí - záchranka a policie, ale ženská na záchrance? "Cha, cha, cha, zasmáli jsme se a teď se vrať zpátky do reality SLEČNO!" Zajmavý je, že tu policii mi nikdo až tak nerozmlouval, asi že čekali, že skončim stejně někde v kanceláři. Případně, že se tam v žádném případě přes fyzické testy nedostanu. A já zatim poctivě běhala, klikovala a nacvičovala jiné prostocviky, až jsem konečně sesbírala veškeré odhodlání a zašla do policejního náborového střediska. Nebýt toho, že byl zrovna stop stav, možná bych dneska bloudila po ulicích v modré uniformě. I když, dneska už asi ne, protože jak jsem později díky dalším pracovním zkušenostem zjistila, nejsem člověk stavěný pro represivní složky.
Ať už se to stalo jakkoliv, následující skoro dva roky jsem strávila v kanceláři policii alespoň trochu blízké a své dny naplňovala zvedáním telefonů a vařenim kafe a zhodnotila jsem, že pokud ještě chvíli budu prosedávat důlek do židle, budu za chvíli zralá maximálně na to, abych další důlek proležela do postele v Bohnicích. A tak ve chvíli, kdy jsem měla podanou přihlášku na právnickou fakultu a za sebou desítky hodin přípravy na přijímačky, jsem v poslední den odevzdání přihlášek podala ještě jednu, takovou, která by splnila jeden bláznivej sen, co jsem měla zastrčený někde vzadu v hlavě. Bude ze mě záchranář...
Tak začala před čtyřmi roky má největší cesta, cesta mnohem dál, než mi může jakékoliv putování světem nabídnout - cesta za snem. Většinu času se odehrávala při sezení ve škole, nebo doma nad knížkama, i když pár set hodin mezi tím bylo v pohybu na praxích. Občas jsem to chtěla vzdát, jindy se pokoušela jít trochu oklikou, sem tam jsem potřebovala kopanec do zadku, abych se zase rozešla vpřed, nadávala jsem sama sobě, brečela, vztekala se, abych pár dní na to šla dál s úsměvem. A teď jsem malý kousek od konce a už mi chybí "jen" tři velké kroky. Zkouška z praktických dovedností, státní zkouška a sepsání bakalářské práce.
Chtěla bych Vás tímto požádat, abyste mi pomohli přiblížit se k cíli alespoň jedním malým krůčkem - vyplněním dotazníku na této stránce: https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/bp-pp-kk-2015/ Dotazník využiji k sepsání praktické části bakalářské práce a potřebuji alespoň 500 respondentů, aby mi přes tuhle mojí aktuální cestu nespadla velká a těžká závora. Tak co, pomůžete mi?
Předem Vám všem děkuji.
