Splněný sen a místy trochu noční můra. Téměř 8 měsíců na cestách ve 20 státech na 4 kontinentech, v partě 9 lidí i úplně sama, se spoustou zbytečností a naopak bez důležitých věcí. A jak to všechno začalo...
Ještě před dvěma lety jsem neměla nejmenší tušení, že dám za pár měsíců výpověď z práce a vypadnu na dobu blíže neurčenou do světa. Jediné, co jsem věděla bylo, že v lednu 2017 odjížím s obytnou Avií a osmi dalšími blázny na přibližně 3 měsíce do Jižní Ameriky. Vážně! A tak jsem to nahlásila i doma. Že se to nesetkalo s všeobecným nadšením je asi poměrně jasné.
Primárně jsem totiž neuměla nikomu dost uspokojivě odpovědět na zásadní otázky typu:
"Kdy se vrátíš?" ("Až přejedme Ameriku... Jenom tu Jižní!")
"Jste si jistí, že to to auto zvládne?" ("Ne, ale je čas to vyzkoušet!")
"Neni to nebezpečné?" ("Jen v přijatelných mezích.")
"Co tam budete jíst?" ("Eeeeem, jídlo?")
"To se nebojíš?" ("Bojim!")
"Nechceš se na to raši vykašlat?" ("NE!")
A teď si představte, že jsem navíc najednou plynule přešla z věty: "Přestaňte vyšilovat, je to jen na 3 měsíce, takže si ani nevšimnete, že nejsem v Praze." opatrně k větě: "Vždyť se tak za rok vrátim. Nejpíš." Protože, když už jednou budu na druhém konci svět, byla by škoda se hned vracet domů a navíc stejnou cestou. Pro lepší představu dodám, že babička se rozhodla po jednom z těchto oznámení vzít na milost počítač i facebook, aby mě měla alespoň trochu pod dohledem. A já samozřejmě svato svatě slíbila, že se budu hlásit tak často, jak to půjde. ("Mají vůbec v Jižní Americe internet?" v duchu: "Nemam tušení...." nahlas:" Rozhodně, přece nejedeme někam do divočiny...")
Rok 2016, rok příprav na cestu, seznamování s posádkou Avie, shánění vybavení, velkého plánování a ještě většího očekávání.
Rok 2017 rok loučení, splněných snů (i noční můra je sen), velké cesty i malého návratu.
4 měsíce v Jižní Americe se 40 let starým obytným náklaďákem v devítičlenné posádce. Překonávání všech možný i nemožnch strachů, omezení i výškových rekordů. Dechberoucí příroda, neskuteční lidé. Slunečné dny i brodění ve sračkách. Parťáci, kteří kdyby přišli s expedicí do pekla, přihlásím se.
Další 4 měsíce na Severní Ameriku, Jihovýchodní Asii a kousek Evropy. Já, původně zarytá sólocestovatelka, jsem si zase musela zvykat na samotu a postupně zjišťovat, že bylo často snadnější vyjít s 8 lidmi v Avii, než vyjít sama se sebou. 4 měsíce marných pokusů o plánování, touha všechno vzdát a s pláčem se vrátit domů, kterou střídalo nadšení (a sem tam psychické i fyzické zhroucení). A opět nádherná místa, skvělí lidé a noví přátelé.
A nakonec 4 měsíce na návrat do reality. ("Stálo ti to za to?" "ROZHODNĚ!")
Rok 2018 - brodění vzpomínkami, třídění fotek, stříhání videí, pokusů o přednášení a v neposledí řadě - psaní blogu...
