Podruhé. Do stejné řeky. A hlavně o knihách.

Když jsem před (velmi dlouhým) časem zakládal na idnes.cz blog, neměl jsem představu, o čem, proč a pro koho psát. Snad i kvůli tomu jsem se po třech velmi nesourodých textech "autorsky" odmlčel. Vracím se zpět, abych blogoval především o knihách, které čtu. A čtu jich hodně. A rád o nich píšu. Pokud se vám mé texty budou líbit, budu rád.

Zkusíme první recenzi? Pojďme na ni!

Salome. Příběh prostopášnice. Nebo to bylo jinak?

Salome, noc už je na sklonku, Salome, podobnas' úponku, podobna kytaře pro svého vladaře, Salome, tančíš...

Mnozí z nás znají Salome, princeznu z Judeje a vnučku Heroda Velikého, právě a pouze ze slavné písně Karla Kryla. A pak také z Bible, která o Salome hovoří jako o ženě, která si za tanec vyžádala na Herodu Antipovi, svém otčímovi, hlavu proroka Jana Křtitele.

Nic ovšem není tak jednoduché, jak se zdá. Ani život Salome. Historický román Závoje princezny Salome německého spisovatele Erica Walze nabízí na 664 stranách mnohem barvitější obraz vnučky Heroda Velikého. Obraz, který vtáhne a nepustí dřív než na poslední stránce. Walz výtečně kombinuje reálný příběh s fikcí a představuje vzrušenou dobu, kdy v Palestině přichází ke slovu křesťanství, nadmíru plasticky a věrohodně. Některé historické romány si s fakty jen zahrávají - ne tak Závoje princezny Salome, téhle knize se dá věřit, že staví na skutečnosti. A ona na skutečnosti staví.

Děj románu se klene přes období několika desítek let a začíná v okamžiku, kdy Herodes Veliký vydává rozkaz vyvraždit všechny novorozence mužského pokolení v Betlémě, aby se vzepřel předpovědi astrologů, že na svět přijde nový židovský král. Ve stejné chvíli, kdy Herodes rozhodne o životech tisíců, rodí Herodias, žena Herodova syna Theudonia. Když se to Herodes dozví, vtrhne do ložnice, kde porod probíhá, s dýkou v ruce - přijde-li na svět chlapec, bude bez milosti zavražděn. Narodí se dvojčata - chlapec umírá při těžkém porodu, neduživé děvčátko nestojí tyranovi za pohled.  Dostává jméno Salome.

Salome je jiná než ostatní židovské dívky. Chce se vzdělávat (což je v tehdejší židovské společnosti velká troufalost), chce se podílet na vládě (což je troufalost ještě větší). Láska? Salome si dlouho myslí, že láska je jí zapovězena. Je nehezká, má bledou pokožku, vyrážku, řídké vlasy. Je slabá a dýchavičná. Pro muže nepřitažlivá.

Když se na knížecím dvoře Akmé, kněžny a pratety Salome, objeví tajemný mladík Timon, pocházející z Řecka, Salome se bláznivě zamiluje. A zdá se, že ani ona Timonovi není lhostejná. Nebo ji chce Timon jen využít? Když vyjde najevo, že Timon přišel pomstít smrt svého otce (Akmé jej nechala zavraždit), je Salome zklamaná a bezradná... má za to, že ji Timon podvedl a ranil její city.

Intriky. Tak se vládne v Judsku.

Mocenský boj o vládu nad židovským státem, úkladné vraždy a intriky mezi vlastními bratry, odpor všech vrstev společnosti proti římské správě - doba, v níž Salome vyrůstá, je dobou, kdy židovský stát prochází mocnými změnami. Objevují se proroci, kteří hovoří o příchodu Mesiáše, radikální zelóti otevřeně bojují proti Římanům. Salome krůček za krůčkem získává moc a vliv. Přitom nemůže zapomenout na Timona, který po neúspěšném atentátu zmizel (byl odsouzen jako otrok do kamenolomu). Když se jí ho za pomoci Piláta Pontského, nového římského správce židovské státu, podaří vypátrat, Timon už v kamenolomu není. Po určité době ale přicházejí do města, kde (nyní již) kněžna Salome žije se svým mužem (a strýcem) Filipem dva stavitelé - jedním z nich je Timon. Jejich láska se znovu rozhoří...

Ne, nebudu vyprávět celou knihu. Momentálně jsem jí ale plný a těžko se mi vybírají místa, která bych chtěl  představit více na úkor ostatních. Možná setkání Salome s Haritou, manželkou Heroda Antipa, která ji zasvětí do tajů erotického tance a kterou pak Antipas na naléhání matky Salome (a jeho druhé ženy) nechá ukamenovat? Možná by čtenář rád věděl, jak to bylo vlastně s tancem, za který si Salome řekla Antipovi o hlavu Jana Křtitela? Proč to vlastně udělala? Z pouhého rozmaru? Z lásky ke svému řeckému milenci?

Fakta především. A silný příběh.

Neprozradím snad mnoho, když řeknu, že Eric Walz se slavného (nebo neslavného?) momentu dějin křesťanství, kterým smrt Jana Křtitele bezesporu je, zhostil na výbornou. Stejně jako dalších historických faktů, které jen maličko okořenil troškou fikce. Eric Walz psal Závoje princezny Salome velmi dobře připraven, vychází z historicky ověřených faktů, smyšleného je pomálu. Z desítek postav příběhu, který barvitě popisuje období dlouhé téměř půl století, žádná není představena zbytečně, všechny mají své místo a opodstatnění. A nejsou to jen příslušníci Herodovců, farizejové a zelóti. Prostor dostávají vládci Říma - Tiberius, Caligula či například Claudius, nechybí samozřejmě Pilát Pontský, Barabáš ani Ježíš Nazaretský.
Závoje princezny Salome jsou velkolepou historickou freskou, která přenese čtenáře dva tisíce let zpět do minulosti a ukáže jim počátky křesťanství  a boj o moc nad židovským národem ze zcela jiného úhlu pohledu než byli zvyklí - na pozadí života Salome, které později Bible přisoudila pověst kruté a rozmarné ženy, která si nezaslouží nic než opovržení.

Eric Walz představuje jinou Salome. Doporučuji vám ji poznat také. U mě historický román Závoje princezny Salome aspiruje v žánru historického románu na událost roku 2012.
poznámka: tento text byl zveřejněn také na autorově osobním blogu sourcouf.cz