Bylo, nebylo. Za devatero horami, devatero řekami. Pohádky začínají obvykle takhle. Denis Avey zažil na konci druhé světové války příběh, který se mnohým zdá být pohádkou také. Sám sebe propašoval do tábora smrti v Osvětimi, aby mohl po válce svědčit proti zločinům, kterých se tam dopustili nacisté. Stalo se skutečně všechno tak, jak svěřil devadesátiletý Avey papíru? Mnozí hlasitě křičí, že ne, další mnozí se je snaží ještě hlasitěji překřičet, že ano.
Když Denis Avey vyprávěl svůj neuvěřitelný příběh krátce po skončení války, nikdo ho neposlouchal. Dalších šedesát pět let mlčel a prožitek zla si nesl v sobě. Až před nedávnem se rozhodl promluvit, řady popíračů holocaustu podle něj sílí a je třeba otevřít historii, která je polozapomenuta a připomenout zvěrstva, která nacisté (nejen) v Osvětimi páchali. Své vzpomínky Denis Avey svěřil papíru, výsledkem je kniha The Man who Broke into Auschwitz, která byla poprvé vydána v roce 2011. Jako spoluautor se na knize podílel reportér BBC Rob Broomby.
Denis Avey se narodil v roce 1919. Jako dvacetiletý vstoupil do armády, po vypuknutí druhé světové války bojoval v řadách 7. obrněné divize, známé také pod názvem Pouštní krysy (Desert Rats). Do německého zajetí padl Avey v roce 1940 poblíž libyjského Tobruku. Ze zajetí utekl a pokusil se přes Středozemní moře dostat do Řecka. Byl zajat podruhé a uvězněn od roku 1943 do dubna 1945 v táboře pro válečné zajatce E715 nedaleko židovského lágru v Osvětimi.
Tady Avey poprvé uviděl "pruhované", jak říká židovským vězňům, tady poprvé ucítil zápach z krematoria, na který si prý stěžovali obyvatelé až v Katovicích. To, co čtenář jinde dostává jako literární fikci (například Robert Merle: Smrt je mým řemeslem), tady nabývá mnohem zřetelnějších obrysů.
Denis Avey se rozhodne, že svět za ostnatým drátem, odkud chodí do stejné továrny jako on pracovat na kost vyhublí vězni, prozkoumá. Jeho plán je jednoduchý. Oholí si hlavu a vymění si vojenskou uniformu, která mu zaručuje dodržování práv válečného zajatce dle Ženevské konvence s jedním z holandských Židů. Pruhovaný vězeňský mundůr, který si oblékne, je znamením toho, že život jeho nositele je bezcenným, jeho jediným právem je právo zemřít. Pak se vydá se do lágru, nad jehož branou skví nápis Arbeit macht frei a šok, který zažije, jej bude pronásledovat dalších pětašedesát let. Nejhorší byla podle Aveye noc, kdy se ze všech stran začal ozývat nářek a kdy zápach, který se zvedal z umírajících těl kolem, nutil na zvracení.
Denis Avey říká, že pronikl tímto způsobem do osvětimské továrny na smrt dvakrát a dvakrát se židovský mukl vrátil na místo, kde si s ním měl šaty opět vyměnit. Přiznám se, nevím, jak bych se zachoval já, být na místě osvětimského vězně já...
Denis Avey a Ernst Lobenthall
Denis Avey se v továrně, kde vedle sebe pracují uniformovaní zajatci a pruhovaní Židé, seznámil a spřátelil (byť přátelství bylo zapovězeno hrozbou trestu smrti) s německým Židem Ernstem Lobenthallem. Zachránil mu život, když sehnal karton cigaret, za který si Lobenthall v lágru zajistil boty (rozuměj dřeváky) a jídlo. Přežil a v roce 2001 své svědectví natočil v New Yorku v rámci projektu zpovědí pro Nadaci Šoa. Příběh Denise Aveye, kterému mnozí nevěřili nebo věřit nechtěli, byl potvrzen. Britský premiér Gordon Brown ocenil Aveye titulem British Hero of the Holocaust.
I přesto příběh Muže, který pronikl do Osvětimi, budí rok po svém prvním vydání velké emoce. Na jedné straně jej mnozí bezvýhradně přijímají, na straně druhé má mnoho odpůrců (i z řad židovské komunity) - ti tvrdí, že nic podobného se v Osvětimi prostě přihodit nemohlo.
Tuzemský čtenář bude mít možnost vše posoudit zanedlouho sám. V červnu kniha vyjde česky.
