Miluji knihy, které nabízejí alternativní vidění skutečnosti. Alternativní verzi historie. Plán N Simona Urbana (v originále Plan D) je jednou z nich. Vyjde sice až na konci června (v Odeonu), už teď si ale o něm dovolím napsat pár vět. Zápletka? Určitě stačí zmínit jediné a ti, kdo jezdili na Balt s výjezdní doložkou, budou vědět - píše se rok 2011, ke sjednocení Německa nikdy nedošlo, u moci v NDR je už 22 let Egon Krenz. Ano, ten Egon Krenz. Nástupce Ericha Honeckera ve funkci generální sekretáře SED.
Německo bylo vždycky vděčným objektem alternativně historických teorií. Co by bylo, kdyby Adolf Hitler vyhrál druhou světovou válku? Co by bylo, kdyby došel do Moskvy a porazil Stalina? Simona Urbana nechávají události druhé světové klidným, svůj zájem soustředí na dobu, kdy se Německo, rozdělené na dva samostatné státy, mělo znovusjednotit.
Podle Urbanova Plánu N ke sjednocení nedošlo, Berlín je i v roce 2011 pořád rozdělen. Východní Německo je ještě šedivější než bylo kdykoli dříve, hospodářství stojí na jediném - na poplatcích za transfer ruského plynu na Západ. Města jsou zamořena zplodinami z automobilů Phobos (nástupce Trabantu), společnost je apatická, vládne nuda a šeď. Poslední záchranou Egona Krenze jsou jednání se západoněmeckým protějškem Oskarem LaFontainem - SRN uvažuje o investicích do skomírajícího hospodářství Východu.
Pak je poblíž plynovodu nalezen oběšenec. Bývalý poradce Egona Krenze byl zavražděn a podezření padá na východoněmeckou tajnou službu Stasi. Ta je sice mnohem slabší než v roce 1989, ale pořád je to síla, o kterou komunistická strana opírá svoji moc. Západ chce případ vyšetřit. Důkladně. Pokud bude vražda smetena ze stolu, o ekonomické spolupráci nemůže být řeč. Východ ví, že bez pomoci Bonnu padne, a tak na příkaz obou vlád mají zločin vyšetřit dva kriminalisté, Martin Wegener z východního Berlína a Richard Brendel ze Západního Berlína.
Plán N je z toho ranku knih, kde si svoje najde každý. Někdo detektivku, někdo politický thriller, někdo se nechá bavit (například já) autorovou fantazií, tím, jak barvitě líčí svět, který mohl být, kdyby bývalo nedošlo k některým událostem. Plán N si hraje s alternativní historií, a to přinejmenším tak dobře, jako to dělá slavná Otčina (Fatherland) Roberta Harrise, v níž se čtenář přenese do roku 1964, kdy Adolf Hitler žije, daří se mu dobře a vládne Evropě od Atlantiku po Ural.
Plán N Simona Urbana s čistým svědomím doporučuji.
