Josef Fousek. Spisovatelem z nouze

Někdy se stane, že svět získá úspěšného literáta tím, že tento (zatím neprojevený) literát ztratí zdroj jiné obživy. Příklad autorky Harryho Pottera je příkladem nejjasnějším. Josef Fousek je dobrým příkladem tohoto jevu v české kotlině. Když se s ním umělecky rozloučil v roce 1998 šéf Divadla Jiřího Grosmanna Miloslav Šimek, zůstal bez příjmů. A tak začal psát a píše dodnes. Každá jeho knižní novinka je bestsellerem. Hned po vydání.

Josef Fousek. Svérázný člověk. Jako dítě se prý vůbec nesmál. Ve čtrnácti napsal na školní tabuli jeden ze svých prvních aforismů: "Největší však voly, dělaj z lidí školy" a další vzdělávací proces na dlouhá léta opustil. Šel pracovat jako dělník do Poldovky (podobně to udělal, ač vzděláním doktor práv, o něco málo let před ním Bohumil Hrabal), později byl družstevním pasáčkem v jednom z tehdejších JZD na Šumavě. Traduje se, že se stádo skotu jednou rozuteklo do hraničního pásma a spustil se poplach - pohraničníci stíhali krávy jako domnělé narušitele hranic socialistického státu...

Josef Fousek. Sportovec. Box je zábava pro otrlé. Pro ty, kdo nevědí, co s agresivitou, ale co zároveň myslí. Bez myšlení, bez inteligence, není dobrý boxer. Josef Fousek to jako boxer dotáhl až k titulu přeborníka středočeského kraje. Ve střední váze.

Josef Fousek. Fotograf. U profesora Jána Šmoka na Lidové konzervatoři vystudoval muž z lidu uměleckou fotografii. Dnes má za sebou skoro padesátku výstav po celém světě, vystavoval mimo jiné na Kubě, ve Spojených státech, na Slovensku či v Jugoslávii.

Josef Fousek. Písničkář. Jako muž s kytarou a ostrým jazykem působil Josef Fousek dlouhá desetiletí v Divadle Semafor a později v Divadle Jiřího Grosmanna. Právě divadlo Josefa Fouska dostalo do povědomí široké veřejnosti.

Konečně, Josef Fousek. Spisovatel. Už jsem zmínil v úvodu, Josef Fousek začal psát knížky poté, co odešel z Divadla Jiřího Grosmanna, kde už nezapadal do konceptu, kterým chtěl své divadlo dál směřovat Miloslav Šimek. Od té doby (opustil Šimka v roce 1998) napsal víc než dvacítku knih, každá nová se stala brzy po svém vydání bestsellerem a byla (i několikrát) dotiskována.

Své první knihy vydával Josef Fousek samonákladem, brzy ale přešel pod křídla nakladatelství Pragoline. Fouskoviny pro lidi, Pojďte se smát, Fouskovy fejetony. Jako (bývalý) internetový knihkupec jsem věděl, že Fouska je třeba mít vždy skladem. Nejlépe 20-30 kusů od titulu. Zákazníci (vlastně téměř výhradně zákaznice) brali Fouska v kompletu.

Dnes vydává Josef Fousek svoje knížky v nakladatelstvích Brána a Knižní klub. V Bráně to byly například veleúspěšné tituly Buďme k sobě vlídní a Na cestách s anděly, v Knižním klubu Dobré jitro, člověče, Deník starého muže či Myšlenky nahlas.

Zatím poslední knížka, plná aforismů a fejetonů, vyšla Josefu Fouskovi před několika dny. Nakladatelem je Knižní klub a knížka se jmenuje Úsměv je lék. Předpokládám, že (opět především) fanynky vezmou knihupectví ve svých městech a na internetu útokem. Josef Fousek je sázka na jistotu. Je osobitý, svůj a není "trendy". Věřím, že i Úsměv je lék bude v žebříčcích prodejnosti knih na nejvyšších místech. 

Mojí krevní skupinou a srdcovou záležitostí nicméně Josef Fousek není. Jako umělec. Jako člověk je pro mě inspirací. Být sám sebou je dobrý životní postoj.

Místo závěru - napadá mě, co kdyby se byl Josef Fousek býval namísto psaní začal v roce 1998 živit hraním na housle? Měli bychom dneska nového Hudečka? Jistého Dalibora kdysi také nouze coby houslistu vcelku proslavila...