Diktátoři vraždili jednotlivce, vyhrožovali vyvražďováním rodin, teď vraždí etnické skupiny a vyhrožují národům.
Utrhnou se diktátoři ze řetězu?
Ukázal Putin svojí invazí na Ukrajinu cestu ostatním diktátorům? Nijak výrazně nevyhrává, zato dobytá území systematicky ničí, používá zakázané zbraně, jeho vojáci rabují, vraždí, prostě se chová jako obvykle. Nerespektuje nic a nikoho. Nedodržuje žádné smlouvy a nectí žádná pravidla. Obchází sankce, místo na západ prodává na východ a čile obchoduje s ostatními diktátory v Číně, Koreji, Jižní Americe a Africe. I nediktátorské země jako Indie s ním obchodují, je to pro ně prostě výhodné. Následky pro Rusko nejsou tak katastrofální, jak si namlouváme, sice hodně řečníme, ale plyn od něj stále kupujeme. Dodáváme (tím my, myslím celý západ) na Ukrajinu sice zbraně, ale pouze ty, co Putina příliš nerozčilují. Jsme předvídatelně tak trochu předpodělaní. Může to povzbudit další?
President Si Ťin-pching si natolik upevnil pozici, že je vlastně neomezeným vládcem Číny. Čína nemá problém s násilným připojováním, Tibet je příkladem. Pronásledování jednotlivců i jejich mizení, je běžnou praxí, vyhrožování rodinám taktéž. Etnické menšiny se sice nevyvražďují, ale převychovávají. Sterilizace žen, převýchovné tábory a otrocká práce, jsou základní nástroje. Vyhrožování a zastrašování je běžná odpověď Číny na jakoukoliv kritiku. Potlačování svobod v Hong-Kongu ilustruje čínský přístup k dodržování smluv. Svobody měly být zachovány do roku 2047. dnes máme 2022 a politické svobody jsou prakticky zlikvidovány a političtí odpůrci pozavíráni. Zbývá Tchaj-wan, který Čína označuje za odtrženeckou provincii a snaží se vytvořit dojem, že to tak vždycky bylo. Je to trochu naopak. V roce 1949 se na ostrov, který byl okupovaný Japonci od roku 1895 a do roku 1952 byl považován za Japonské území, uchýlila komunisty poražená Čankajškova armáda. Vlády se uchopil Kuomingtang, který si nárokoval vládu nad celou Čínou jako nástupce Čínské republiky. Pevninskou Čínu plně ovládali komunisté a byla tam vyhlášena Čínská lidová republika. Čína stupňuje svojí agresi vůči každému kdo se s Tchaj-wanem oficiálně setká nebo naznačí, že má právo na existenci. Povzbuzen chabou mezinárodní reakcí na Ruskou invazi na Ukrajinu a zajištěnou podporou vazalských států ovládaných nevýhodnými půjčkami, dále pak pravděpodobnou podporou ostatních diktátorů jako Putin (také se dostává do vazalské pozice), Lukašenko, Bašár al-Assad atd. není otázkou jestli, ale kdy Si Ťin-pching dá rozkaz k invazi na Tchaj-wan.
Írán je nominálně islámská republika v čele s presidentem, ve skutečnosti se jedná o autokratickou teokracii. Skutečnou moc má duchovní vůdce revoluce Ajatolláh Sajjid Alí Chameneí, který je zároveň velitelem armády, revolučních gard, kontroluje, televizi, rozhlas a justici. Příkladem jejich síly je fatwa vydaná v únoru 1989 na Salmana Rushdieho Ajatolláhem Rúholláhem Chomejním za jeho román Satanské verše. Roku 2016 byla navýšena odměna za zbití Rushdieho na 4 milióny dolarů. Vyjma nedávno napadeného a vážně zraněného Rushdieho se obětmi stali překladatel Satanských veršů do japonštiny Hitoshi Igarashi, zavražděný v roce1991, pár dní před tím napadený a pobodaný italský překladatel Ettore Capriolo, nebo norský vydavatel postřelený ve svém domě v Oslu. Co ovšem v kontextu této dlouhé paměti opravdu nahání hrůzu je íránská doktrína, že Izrael musí být vyhuben. Írán má již dnes pravděpodobně kapacitu a know-how na výrobu tří atomových bomb. Budou další, kdo použije sílu na řešení svých mindráků?
Nejvíce nepředvídatelný diktátor je Kim Čong-un, neřeší velikost Koreje, řeší domácí hladomor i když na vlastních lidech mu moc nezáleží. Rád vydírá a vyhrožuje a bohužel má kapacitu na to svoje výhrůžky splnit.
Je tu i Putinův osobní hafan Lukašenko. Dobře ví, komu vděčí za to, že se drží u moci a je možné, že by na Putinův rozkaz kousal.
S diktátory je holt potíž, člověk nikdy neví, kdy se utrhnou ze řetězu.
