Tři kvítka

Také je to dlouho, někdy v roce 1967. Milostná poezie se psala o sto šest. Už nebylo nutné mít za sebou několik budovatelských básní. Ve vzduchu byl cítit ten příslib jara.

Tři kvítka

Leží tu tři kvítka

tři kvítka pro jednu ženu.

Vyšel jsem jednou ven

z té velké temné budovy

a byl jsem překvapen,

že na lukách už kvete kvítí.

A najednou jsem je spatřil

tři kvítka

tři kvítka, která mi tě připomněla.

Poupátko tak dovádivé

jako tvoje nerozumné chvilky,

hlavičku na stranu

jako když ryješ

prstem do písku zámek.

Chundelaté,

jako tvoje hlava po honičce,

rozkvetlé kvítko

vážně se tvářící

v tom novém slunci,

jako ty, když býváš ženou.

Přitahuje všechny paprsky

zrovna tak nedočkavě

jako ty moji náruč.